mfd* Vy jste si vážně nikdy neříkal ani sám pro sebe nad rentgenovými snímky V.Havla: „No nazdar, chlapče, to je tak 9:1, že to nedopadne dobře?“

BS: Ne. Já jsem vždycky optimista. Nikdy nelámu hůl nad pacientem. Na druhou stranu po tom, co jsem zažil, podporuji eutanazii. Někdy dochází k tak bezvýchodným situacím u pacienta, že i on sám by chtěl všechno ukončit, ale my máme svázané ruce Hippokratovou přísahou a zbytečně mu prodlužujeme život nebo spíš utrpení. V některých případech a v některých stadiích onemocnění bych podporoval, aby lidé měli možnost se rozhodnout sami.

mfd* Kolikrát se vám to stalo, že vás pacienti takto prosili o smrt?

BS: To se nedá ani vyčíslit. Bylo toho moc. Nejde o ojedinělé případy.

mfd* A kolikrát se pak stalo, že se z té zdánlivě beznadějné situace vykřesali a byli rádi, že se jim přání zemřít nesplnilo?

BS: To se nestává. To jsou konečná stadia rakoviny, tam se zázraky nedějí.

(04.02.2009, mfd: Havlův tuhý kořínek)