Německý nejvyšší soud posílil právo nevyléčitelně nemocných pacientů na eutanazii. Rozhodující podmínkou pro asistovanou sebevraždu je jasné přání pacienta, že nechce být uměle udržován při životě. Rozsudek padl v rámci případu ženy, která se pokusila zkrátit utrpení své matky v kómatu.

Nevyléčitelně nemocná Erika Kuellmerová se svěřila své dceři, že pokud ztratí vědomí, nechce být uměle udržována při životě. Žena pak skutečně upadla do kómatu a její dcera se jí po pěti letech pokusila na radu advokáta Wolfganga Putze odpojit od podpůrných přístrojů, napsal server Deutsche Welle.

Lékařský personál si toho však všiml a přístroje opět zapojil. Erika Kuellmerová zemřela po čtrnácti dnech přirozenou smrtí, její dcera byla obviněna z pokusu o vraždu a syn kvůli mediální aféře spáchal sebevraždu. Dcera paní Kuellmerové byla v procesu zproštěna viny s tím, že se k činu nechala omylem svést advokátem.

Zemský soud ve Fuldě, který vycházel z názoru, že odpojení od podpůrných přístrojů je úmyslným zabitím, odsoudil advokáta Putze k podmíněnému trestu vězení na devět měsíců za napomáhání k pokusu o vraždu. Spolkový nejvyšší soud v Karlsruhe ho ale dnes původního rozsudku zprostil. Podle Nejvyššího soudu je rozhodující přání samého pacienta zemřít.

Pasivní a aktivní eutanazie

Rozsudek je důležitý precedens pro řadu nevyléčitelně nemocných Němců, kteří chtějí odejít ze života pomocí tzv. pasivní eutanazie, tedy odpojením od podpůrných přístrojů. Aktivní eutanazie, tedy podání léku působícího smrt, je v Německu stejně jako v drtivé většině ostatních zemí Evropy nezákonná a je pokládána za vraždu.

V tomto směru je výjimečná situace v Nizozemsku, Belgii a ve Švýcarsku, kde je takzvaná asistovaná sebevražda, tedy dobrovolný odchod ze života s odbornou pomocí, za určitých podmínek povolena.