Horní obrázek
Linka
Aktualně
Čtvrtek 21.11.2024 11:00
Institut Karla Havlíčka Borovského
Souhlasíte s tím, aby náš právní řád umožňoval ukončení života nevyléčitelně nemocného člověka? (zdroj: CVVM 13.5.2015)
Ano (spíše ano) (66%)
 
 
Ne (spíše ne) (26%)
 
 
Neví (8%)
 
 
 
Mgr. Milan Hamerský
05.06.2011 Zemřel známý propagátor eutanazie Jack Kevorkian
 

ČTK/ Washington - Známý propagátor eutanazie, americký patolog Jack Kevorkian zemřel dnes po krátké nemoci ve věku 83 let nedaleko Detroitu. Oznámila to agentura AP s odvoláním na jeho přátele. Za pomoc k sebevraždám, které americká justice hodnotila jako vraždy, si Kevorkian přezdívaný "Doktor Smrt" odpykal osm let vězení.

Kevorkian byl hospitalizován v nemocnici Williama Beaumonta v Royal Oak ve státě Michigan před měsícem kvůli zápalu plic a ledvinovým problémům, uvedl jeho přítel Mayer Morganroth. Podle něj personál nemocnice pustil umírajícímu pacientu jeho oblíbenou hudbu od Johanna Sebastiana Bacha.

Podle Morganrotha spolu oba přátelé ještě ve čtvrtek večer mluvili a žertovali o tom, co budou dělat, až bude propuštěn z nemocnice na rehabilitaci. Příčina dnešního úmrtí není zatím oficiálně stanovena, Morganroth však naznačil, že mohlo jít o plicní selhání.

Patolog Jack Kevorkian je patrně nejznámější osobou spojovanou s eutanazií. Jeho případ vzbudil před časem pozornost médií po celém světě a v médiích si vysloužil přezdívku "Doktor Smrt". Televizní společnost HBO o něm natočila film You Don't Know Jack (Neznáte Jacka), v němž titulní roli hrál americký herec Al Pacino.

V 90. letech byl Kevorkian obviněn, že umožnil více než stovce lidí spáchat sebevraždu. Nakonec se mu ale podařilo prokázat pouze jediný případ, za nějž byl odsouzen k deseti až 25 letům vězení. V červnu 2007 byl ale po osmi letech ze zdravotních důvodů propuštěn. Musel přitom slíbit, že už nikomu nebude pomáhat ke smrti; vymínil si však, že může nadále eutanazii propagovat psaním článků a přednáškovou činností.

V roce 2008 kandidoval Kevorkian jako nezávislý kandidát na křeslo v Kongresu za předměstský obvod Detroitu, jeho hlavním heslem bylo prosadit "právo na smrt". Vycházel přitom z jednoho z dodatků americké ústavy, který chrání práva, jež nejsou výslovně uvedena v jiných částech ústavy. Podle něj se mezi ně řadí i volba zemřít za asistence lékaře. Získal však jen 2,7 procenta hlasů tamních voličů.

Kevorkian se narodil 26. května 1928 v Pontiaku ve státě Michigan, jeho arménští rodiče prchli do USA před tureckými masakry Arménů. Svůj život spojil s tématem smrti. Bystrý mladík, který se v době války za pár týdnů naučil německy a japonsky, aby rozuměl nepřátelům, vystudoval patologii. V roce 1952, při stáži v nemocnici, spatřil ženu umírající na rakovinu. Když se na něho zahleděla, "žlutýma očima zapadlýma v atropických důlcích", zdálo se mu prý, že ho prosí o vysvobození. To ovlivnilo jeho další dráhu.

Ještě než vešel do širšího povědomí, prováděl Kevorkian v 60. až 80. letech minulého století řadu experimentů s mrtvolami, které ale ve vědeckých kruzích přílišnou pozornost nevyvolaly. Spíše naopak - získal si kontroverzní pověst. Změna kurzu u něj nastala v roce 1987 po návštěvě Amsterodamu, kde se eutanazie již léta tolerovala.

První pacientkou, které Kevorkian pomáhal při eutanazii, se v červnu 1990 stala čtyřiapadesátiletá Janet Adkinsová z města Portland v Oregonu. Podle lékařských zpráv trpěla Alzheimerovou nemocí. Lékař ji tehdy odvezl ve svém starém volkswagenu na odlehlé parkoviště u Detroitu. Připojil ji na monitor, zavedl do žil kapačku a poté sledoval, jak se rytmické ozvěny mění v souvislou monotónní čáru.

Asistovaná sebevražda je v USA legální právě pouze v Oregonu, a to od roku 1997. Jsou pro ni ale stanoveny přesné podmínky: nemocnému musí mimo jiné podle lékařů zbývat méně než půl roku života, musí lékaře požádat o pomoc a nejméně tři svědci musí doložit, že se tak děje bez nátlaku pacientova okolí. Nemocný má pak právo rozhodnout o místě a čase eutanazie. Dosud zde o smrtící látku požádalo několik stovek lidí.

České právo označuje eutanazii a asistovanou sebevraždu za nepřípustné, ale připouští, že "vůči neodvratitelné a bezprostředně očekávané smrti nemá být cílem lékařova jednání prodlužovat život za každou cenu".


 
Linka