Před deseti lety legalizovalo Nizozemsko eutanazii. I v zemích, kde je zakázána, však stále víc lidí žádá o "dobrou smrt". "Očekávám, že tlak na uzákonění eutanazie, tedy usmrcení na vlastní žádost, bude sílit. " míní vedoucí Ústavu lékařské etiky při 2. LF UK Petr Příhoda.

Přelomový zákon legalizující eutanazii schválila horní komora nizozemského parlamentu před deseti lety, 10. dubna 2001; v platnost vstoupil o rok později. Nizozemsko se stalo první zemí světa, kde je za přísně sledovaných a přesně definovaných podmínek zákonem povolena "milosrdná smrt".

Dva a půl tisíce úmrtí

Studie Nizozemského ústavu pro výzkum zdravotních služeb z dubna 2010 uvádí, že uzákonění eutanazie neznamenalo výrazný nárůst případů. V roce 2009 zde zemřelo "dobrou smrtí" oficiálně 2 636 lidí. V roce 2000 (kdy už se umožnění odchodu ze světa tolerovalo, ačkoli nebylo zákonem povoleno) evidovaly úřady 2 123 případů eutanazie nebo asistované sebevraždy.

"Pro Evropu je Nizozemsko opravdu zemí, kde se eutanazii snažili pojednat kvalitně, aby nebyla zneužitelná," říká Jarmila Drábková, primářka oddělení chronické resuscitační a intenzivní péče pražské motolské nemocnice. Avšak odpůrci eutanazie tvrdí, že ne všechny případy eutanazie jsou hlášené - a ne všechny vyhovují přísným pravidlům.

"Odborné publikace uvádějí i zabíjení lidí, kteří o eutanazii nežádali. Tyto případy se pak hlásí jako 'ukončení života bez explicitní žádosti pacienta'," varuje profesorka Marta Munzarová, přednostka Ústavu lékařské etiky na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Přidaly se Belgie i Lucembursko

Zemí, které by eutanazii povolovaly, příliš nepřibývá. Mimo Evropu jen v USA stát Oregon, v Evropě se v roce 2002 přidala Belgie a před dvěma lety i Lucembursko. Ve Švýcarsku povolují zákony asistovanou sebevraždu, kdy lékař umožní pacientovi zemřít (předepíše lék ve smrtelné dávce, pacient si ji podá sám). I ve Francii či Británii se však vynořují případy, kdy lidé žádají ukončení svého života nebo života blízkého příbuzného. Stejné případy hýbou i Německem.

Například jedenasedmdesátiletá Erika Küllmerová upadla v roce 2002 po mozkové mrtvici do vegetativního stavu, vědomí se neobnovilo. Dalších pět let žila na přístrojích. Dříve vyjádřila přání nebýt uměle udržována při životě, ale léčebna ji odmítla nechat zemřít. Na radu právního zástupce Wolfganga Putze dcera přestřihla matce vyživovací sondu.

Soud ji osvobodil a obžaloval (za navádění) právníka. I on nakonec odešel bez trestu. Verdikt zněl: Přání, jímž se příbuzní řídili, je zavazující. Nebylo možné očekávat zlepšení zdravotního stavu. Právník jednal v nejlepším zájmu pacientky.

Zakázaná, ale podporovaná?

V Česku je eutanazie zakázaná. Podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění z roku 2010 přitom 61 procent Čechů souhlasí s tím, aby právní řád umožňoval ukončení života nevyléčitelně nemocného člověka. Návrh zákona "o důstojné smrti" předložila v roce 2008 někdejší senátorka Václava Domšová, ale Senát jej zamítl.

Odborníci říkají: Je třeba rozlišit eutanazii, čili úmyslné ukončení života člověka na jeho vlastní žádost někým jiným (lékařem), od eticky přijatelného "nechání" zemřít nemocného v konečném stadiu choroby, kdy lékaři přestanou uměle prodlužovat život pacienta.

"Veřejné mínění u nás je myšlence eutanazie stále nakloněnější," soudí Petr Příhoda, vedoucí Ústavu lékařské etiky při 2. lékařské fakultě UK. Upozorňuje však, že lidé často nevnímají zásadní rozdíl mezi "usmrtit" a "dovolit zemřít". Eticky, lidsky, nábožensky i ekonomicky citlivému tématu se přiblížilo loňské prohlášení České lékařské komory (ČLK) o "nadbytečné léčbě". Lékaři mohou ukončit intenzivní péči o nevyléčitelně nemocného člověka, poskytovat nadále paliativní péči, tak zamezit nedůstojnému, prodlužovanému umírání.

Lékař má léčit, ne prodlužovat utrpení - to je myšlenka blízká většině lékařů, i věřících. Aktivní usmrcení na přání pacienta však neuznávají - hrozí zneužití a lékaři se dostávají na kluzký svah. Petr Příhoda říká stručně: "Můj postoj: usmrcení na žádost - ne. Dovolit zemřít - ano."

Eutanazii však i dokument ČLK dál jednoznačně odmítá. Podobně se k tomu staví i Evropská unie: "V parlamentním shromáždění Rady Evropy opakovaně vystupoval švýcarský poslanec Dick Marty se snahou prosadit schvalování eutanazie. Jeho návrh nikdy neuspěl," připomíná profesorka Munzarová.

Smrt pro osamělost?

Rozpadají se a odcizující rodiny. Bolest a umírání jsme přestali považovat za přirozenou součást života. Přibývá starých nemocných lidí a ubývá mladých ochotných o své blízké pečovat. A k tomu je medicína stále schopnější udržovat při životě lidi, kteří by bez "hadiček" přirozeně zemřeli.

"Očekávám (nerad), že tlak na uzákonění eutanazie, tedy usmrcení na vlastní žádost, bude sílit. Domnívám se tak na základě zkušeností ze zemí, jimž říkáme vyspělé. Ten tlak je pozvolný, nemusí rovnou deklarovat legalizaci eutanazie jako cíl. Například v Německu zatím sílí snahy o tolerování lékařsky asistované sebevraždy," připomíná Petr Příhoda.

Pro profesorku Munzarovou je eutanazie i asistovaná sebevražda nepřípustná. "Jsou projevem našeho selhání. Dnes lze zajistit péči v léčení bolestí i psychického, sociálního a duchovního utrpení tak, aby k žádosti o usmrcení nemuselo docházet. Je třeba snažit se ošetřovat nemocné tak, aby o zabití ani neuvažovali - nebo jim dokázat, že takové úvahy nejsou potřebné."

V Nizozemsku se mezitím objevila nová iniciativa Právo zemřít. Prosazuje, aby právo na pomoc s umíráním měli nejen nevyléčitelně nemocní, ale i lidé nad sedmdesát let, kteří jsou unaveni životem...

Mladá fronta Dnes Eva Bobůrková