Když se nakladatelství Vyšehradrozhodlo představit českému čtenáři jedno ze skutečněexistenciálních témat křesťanského teologa a kněze HanseKünga, učinilo tím opravdu velkou službu. Pomohlo zpřítomnitjeden z nejsilnějších pramenů lidského uvažování, kterýnikdy úplně nevyschnul a neztratil se jako punkevní řeka kdesi vhlubinách.

Tázání, dialog, naděje, obavy a konec konců istřetávání někdy zcela odlišných náhledů na život a smrt,to všechno od nepaměti provází člověka všech možných kultura civilizačních okruhů. Jak bychom se tedy mohli divit, že sejeden z generačně nejznámějších teologů 20. století snažíspoluzodpovědět otázku po konci lidského života, který se může,tak jako samotnému Hansi Küngovi, jevit v prožívání mnohazdravotních nesnází jako nesnesitelný a nedůstojný?

A jakbychom si mohli myslet, že by se právě Küng nechal ve svémpřemýšlení odbýt jednoduchými brožurkovými odpověďmi aodkazy na literu (nejen) mravního zákona, jenž prý chápedobrovolný odchod ze života jako konečnou a fatální prohru nebodokonce čin / hřích, který vylučuje člověka z věčnéhoživota? Domnívám se, že Küngova kniha o tom, co to vůbec jetzv. dobrá smrt (eutanázie), se čtenářům nejen křesťanskéorientace může stát myšlenkovým průvodcem po jejich vlastnímtázání, které – jak doufám – ze svého života neodsouvají,nemarginalizují ho nebo z něj dokonce nedělají v širším smyslutoho slova tabu. Rozum a cit, svoboda a odpovědnost, intimní víraa důvěra, že člověk nezůstane ve svém promyšleném rozhodnutía vůli nikdy sám a bez Božího milosrdenství.

vice v sekci media