09. 08. 2007, ... ne, lékař se nemá podílet na zabíjení pacientů
Tomáš Lajkep
Zdroj: mfd. Přečteno: 1629x
Shrňme si následující: eutanazie je aktivní usmrcení pacienta lékařem na pacientovu opakovanou žádost.
Podmínkou k jejímu provedení je, že pacient trpí (ne nutně fyzicky) a že všechny prostředky k odstranění utrpení byly vyčerpány. O eutanazii rozhodne kolektiv odborníků, ne pouze jeden samotný lékař. Eutanazií se tedy nerozumí upuštění od zbytečné léčby ani jí není úmrtí pacienta v důsledku kumulace vedlejších účinků opodstatněné léčby (zvyšování dávek morfia).
Pokusím se uvést několik důvodů k odmítnutí eutanazie a asistované sebevraždy (AS).
1. přes stávající zákonnou úpravu zůstává eutanazie a AS nelegální. Ve stavovském předpisu České lékařské komory je eutanazie jednoznačně odmítnuta. Vzhledem k povinnému členství v ČLK jsou všichni lékaři provozující praxi tímto předpisem vázáni. Kromě toho neexistuje žádné ústavní ani mezinárodní „právo na smrt“, které by vycházelo z právní vědy.
2. I kdyby se zákony změnily a kdyby toto právo bylo uznáno za legální, stejně by zůstala eutanazie nemorální. Morálka není závislá na aktuálním právním pořádku a na většinovém mínění. Vykořisťování žen, dětská práce, to vše bylo - a v mnoha zemích stále je - legální, avšak nikoli morálně opodstatněné.
Soucit nehraje roli
3. Soucit při úvahách o eutanazii může hrát zavádějící roli. Jednání, které se děje pod citovým vlivem, nemusí být mravně správné. Kromě citu musí podléhat i rozumu. V úvahách o eutanazii se uplatňují tři typy lidí: Ti, co stavějí na citu, jsou schopni eutanazii schválit. Ti, co stavějí na rozumu, jsou schopni na eutanazii vydělat. Ti, co stavějí na rozumu i na citu, eutanazii odmítají.
4. Kluzký svah. Úvahy o eutanazii začínají takto: jen v těch nejjednoznačnějších případech. Ale zde se praxe eutanazie nadlouho nezdrží. Indikace k provádění eutanazie se rozšiřují, až se nakonec svezou i ti, co nikdy nežádali. To není teorie -to je důkaz odvozený z praxe v zemích, kde se eutanazie a asistovaná sebevražda provádí.
5. Eutanazie a AS není soukromou záležitostí mezi pacientem a lékařem. Zabíjení lidí má dopad na všechny, na celou společnost, na její mravní povědomí a na její zákonnost. Legalizace eutanazie a AS znehodnocuje cenu života, podlamuje morálku lékařů a důvěru v lékařskou péči.
Bylo by to popření medicíny
6. Medicína se vyvíjela k současné podobě mimo jiné také proto, že lékaři své pacienty nezabíjeli. Umí si někdo představit, jak by vypadala lékařská péče dnes, kdyby - dejme tomu ve středověku - bylo zabíjení pacientů legitimní?
7. Eutanazie a AS nemusí být svobodným rozhodnutím pacienta. Nemocní v terminální fázi jsou náchylní k jakékoli sugesci.
8. Bolest a utrpení jsou dvě různé kategorie. Je pravda, že mnozí lékaři se obávají vedlejších důsledků účinné analgetické léčby a pro nemocné je nedostatečná analgezie zdrojem bolesti a strádání. Výchova k paliativní medicíně je naprosto nezbytná.
9. Uvědomme si, že i pro lékaře, který ošetřuje terminálně nemocného pacienta, může být smrt takového pacienta úlevou. Legalizace eutanazie nabízí lékaři jednodušší řešení než se snažit o zlepšení péče.
Osobně se domnívám, že v medicíně je potřebné diskutovat o všech problémech, které moderní doba přináší. Domnívám se, že odpovědí na volání po eutanazii může být rozvoj paliativní a hospicové péče.
Autor je lékař