20. 02. 2009, Rexlex: Odpojit? Neodpojit?
x
Zdroj: reflex. Přečteno: 1383x
Lidé žijí a umírají. Někteří z nás však stojí na půli cesty a nemohou tam ani zpátky.
Svět obletěla zpráva o smrti Eluany Englarové, která sedmnáct let přežívala v kómatu, a já zatelefonovala paní Haně Saudkové. „Kája mě samozřejmě vnímá – a neříkejte jeho stavu kóma, je to jen snížené vědomí,“ prohlásí vyčerpaně, ale pevně žena nejvýznamnějšího českého komiksového kreslíře. Ten leží již třetím rokem v pražském Motole a nikdo neví, co bude dál. „Ale rozhodně mu nevyrveme přístroje, jak to udělali té Italce,“ říká manželka a strážný anděl Káji Saudka.
Eluana Englarová je mrtvá. Že jste ji neznali? Proslavila ji totiž právě a pouze její smrt. Respektive cesta ke smrti. Fotografie krásné rozesmáté tmavovlásky obletěla svět; to se ale stalo až léta po autonehodě. Po ní ženě zůstaly zachovány jen vegetativní funkce – žila–nežila 17 let v kómatu. Její otec bojoval o to, aby dcera mohla zemřít, dlouhých deset roků a nakonec soud vyhrál. Italčin život byl ukončen 6. února 2009 v jejích osma třiceti letech; srdce se zastavilo tři dny po odpojení trubice na umělou výživu. Celková dehydratace organismu. Umřela přesně podle pravidel, jaká v prosinci 2008 stanovil soud.
Soud italského lidu se však od toho justičního značně liší. V katolické Itálii je totiž euthanasie, tedy dopomožení ke smrti většinou řízeným odpojením od přístrojů, nezákonná. Pacient má však právo odmítnout léčbu. Paní Englarová to pro svůj stav učinit nemohla, a tak za ni rozhodl její příbuzný a poručník, tatínek.
Takový postup zřejmě nebude nadále možný – o životě a smrti Italů nemají rozhodovat jejich bližní, ale bezvýhradně politici. Po lidových protestech proti odpojení paní Englarové populistický premiér Berlusconi prohlásil: „Eluana nezemřela přirozenou smrtí. Byla zabita.“ A slíbil legislativní změny. Ty měl reprezentovat mimořádný dekret proti euthanasii, jejž však prezident Napolitano odmítl podepsat. Prozatím.
....
HLEDÁNÍ NADĚJE
Problém dlouhodobého kómatu a otázka, zda jde o žití, živoření, nebo už jen otálení před prahem zásvětí, se mezi stovkami Čechů týká i Káji Saudka. Autor řady komiksů (třeba toho o krásné lékařce, Muriel a andělé) či kreseb z Macourkových filmů Čtyři vraždy stačí, drahoušku a Kdo chce zabít Jessii? leží již tři roky v pražském Motole a neví o světě. Nebo ano? „Tiskne mi ruku a dává znamení očima,“ tvrdí jeho žena Hana, která za ním na střídačku s dcerou Berenikou, po otci výtvarnicí, denně jezdí. Převlečené do sterilních plášťů, v čepicích a s rouškami na ústech s Kájou cvičí, čtou mu a milují ho, jak tomu bylo vždycky. Paní Saudková pracuje čtyřicet let ve zdravotnictví; na základě svých zkušeností i pocitu sdílí s docentkou Jarmilou Drábkovou, primářkou motolského oddělení chronické resuscitační a intenzívní péče, přesvědčení, že se umělec uzdraví. Její dcera má však jiný názor. „Lepší to zřejmě nebude. Musíme se s tím smířit... “
Celý článek ODPOJIT? NEODPOJIT? najdete v Reflexu č. 8 (vychází 19. 2., na internetu dostupný od 26. 2. 2009).
!ale nenajdete v něm, že už exituje návrh zákona od liberálů!