18. 09. 2008, Předkladatelka návrhu zákona V.Domšová
Domšová
Zdroj: senát. Přečteno: 2416x
18.9.2008, úvodní řeč na plénu senátu: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Vím, že je to ode mne asi dost troufalé, ale dovoluji si otevřít na senátní půdě velice těžké téma, téma, které leží několik let jakoby bez povšimnutí politiků.
Myslím si, že před tématem důstojné smrti či euthanasie, jak je mnohdy nesprávně nazývána, nelze donekonečna zavírat oči, ať už konečné rozhodnutí bude jakékoliv. Proto si vám dovoluji předložit návrh zákona o důstojné smrti, i když by byl možná vhodnější název o důstojném umírání. Již více než rok pečlivě naslouchám zásadním odpůrcům, ale i příznivcům takovéhoto odchodu z našeho světa. Myslím si, že je důležité o tomto tématu hovořit, a to velice otevřeně a z různých úhlů pohledu ve všech souvislostech a pokud možno bez emocí.
Je potřeba odpovídat na všechny otázky, které nás v této souvislosti napadají. Jsem přesvědčena, že právě Senát vzhledem ke svému složení je vhodným místem pro věcnou diskusi této zejména eticky komplikované problematiky, a to napříč politickými stranami.
Veřejnost po nás nechce rychlé a jednoduché řešení, ale oprávněně vyžaduje otevření seriózní diskuse. To dokládá například i petice podpořená zatím zhruba 400 podpisy s požadavkem na projednání tohoto tisku v senátních výborech. Právě tato diskuse může posunout i náš vztah k tomuto problému a může nám pomoci hledat případně i jiná řešení.
Návrh, který máte před sebou, je vyústěním mnohaleté diskuse mezi odborníky, ale i veřejností, u níž má výrazně nadpoloviční podporu. Dnešní hlasování tedy není pro nebo proti důstojné smrti. Dnešní hlasování by mělo být o tom, zda chceme či nechceme na toto téma na senátní půdě hovořit. Diskuse pak možná poukáže i na nedostatek kvalitní paliativní péče a třeba i na nejrůznější rizika. Je i možné, že v závěru diskuse nabudeme přesvědčení, že naše společnost ještě k uzákonění tak složité záležitosti nedospěla.
Návrh zákona o důstojné smrti není tak přelomový, jak se může zdát. V ČR je jeden z typů již legální a všeobecně přijímaný, a to možnost odmítnout pokračování v léčbě, tzv. vysazení léčby. Pokud je mi známo, ministerstvo zdravotnictví připravuje návrh institutu, tzv. liwing will. To by měla být listina o tom, jaké zacházení by si přál člověk, kdyby se dostal do stavu neslučitelného s přežitím a zároveň by nebyl schopen sám o sobě rozhodovat. Je mi také známo, že i velká část odpůrců přijetí zákona ale podporuje, stejně jako Lékařská akademie, nastavení jasných pravidel v této oblasti zákonem.
Vím, že napříč všemi kluby jsou senátorky a senátoři s různým pohledem na tuto problematiku. Jsem přesvědčena, že samotná diskuse ve výborech bude přínosná i pro součinnost exekutivy v řešení souvisejících otázek a problémů, např. paliativní léčby, fungování tzv. „eldéenek“, dostatku hospicových lůžek, sociální a zdravotní politiky státu, ale třeba i úlohy krajů a obcí ve vztahu k této problematice.
Nechci v žádném případě zpochybňovat úlohu hospicové a paliativní péče. Naopak, můj návrh je pouze alternativou možností svobodné volby. K samotnému návrhu jen velmi stručně. Je postaven na uznání plné autonomie trpícího. Návrh přitom nezasahuje do svobody těch, kteří z jakýchkoliv důvodů s tímto životním rozloučením nesouhlasí.
Předlohou návrhu zákona je právní úprava v Belgii, kde je uzákoněna od r. 2002. Konkrétní znění, předpokládám, bude podrobeno zevrubné debatě a jako předkladatelka počítám s rozsáhlými změnami, proto nepůjdu do podrobností. Právní norma pro důstojnou smrt může být velmi přísná, ale být by měla. Tento zákon by byl jedním z mála zákonů, který nikomu nic, tedy ani lékaři, nepřikazuje, nic nenařizuje. Byl by zákonem, který rozšíří práva občanů o jedno z nejzákladnějších práv, právo projevu svobodné vůle.
Vážené kolegyně a kolegové, jsme moderní společností se všemi klady i zápory. Naše populace stárne, stále více lidí umírá na tzv. civilizační choroby, a to i mladších ročníků. Žijeme prostě jinak a rychleji. A ačkoliv máme mnohdy větší znalosti, lepší možnosti léčby, účinnější léky, kvalitnější přístroje a zařízení, umírání mnohých je přesto velmi těžké a smrt samotná bývá vysvobozením z fyzického i psychického utrpení nejen samotného umírajícího, ale i jeho blízkých.
Ano, selhává i úloha hrdiny. Hledejme proto, prosím, průsečík v odpovědích na otázky, které nás v souvislosti se slovy důstojná smrt napadají. A to všechno ve smyslu toho, aby odchod člověka z tohoto světa byl pokud možno nejen důstojný, ale i svobodný.
Nepřeji nikomu, aby se dostal do situace, kdy by tohoto či podobného zákona využil. Ale přeji si, abychom tuto možnost jednou měli. Děkuji za pozornost.