03. 03. 2008, Euthanasie: Pro a proti
PŠ
Zdroj: Juristic. Přečteno: 8932x
Jasné a jednoznačné soudy v otázce euthanasie lze jen stěží použít. Při zamyšlení nad ano či ne vyvstávají mnohá tvrzení. Pokusím se některá argumentační stanoviska nastolit bez emocí a z obou stran.
Argumenty proti legalizaci euthanasie
Zřejmě nejvýznamnějším argumentem proti je argument etický. Také kodexy lékařské etiky skoro ve všech zemích světa zastávají názor, že euthanasie je pro lékaře neetická. Například MUDr. Radkin Honzák , CSc., z Ústavu všeobecného lékařství 1. LF UK ve svém článku "Euthanasie - a proč jsem proti" zdůrazňuje, že "etika je doslova nauka o morálce, o mravnosti, a etické výroky by neměly být zaměňovány za výroky empirické (za situaci X se obvykle dělává aktivita Y) , které pomáhají jak v praxi, tak k zjišťování vědecké pravdy, ani za výroky estetické (to se mi líbí či nelíbí) . Etický výrok stanovuje přesným způsobem "vyšší zákon mravní" a určuje přesně, kdo a za jakých okolností má či nemá dělat určitou věc.
Etika není podoborem medicíny, ale podoborem filosofie, což pro mnohé scientistně uvažující pracovníky představuje určitý problém, protože jejich doménou jsou výroky empirické. Zatímco ty v medicíně berou ohled především na vědecky získané racionální poznatky, etický výrok vychází z požadavků "dobra". A nemusí zde stát pouze "dobro" proti "zlu", ale jsou možnosti "lepšího" proti "horšímu", a dokonce "dobrého" proti "dobrému" podle toho, jak jednotlivé strany ""dobro" chápou. Může však jít také o spor "zlého" a "zlého", resp. "ještě horšího" .
Jak dále uvádí dr. Honzák, pokusili se James Childress a Tom Beauchamp ve čtyřech principech podchytit základ současného etického pohledu. První dva zůstávají v principech hippokratovských, tj. pomáhat (beneficere) a neškodit (non maleficere). Avšak další dva mění dosavadní paternalistický model, kdy nemocný byl většinou pasivním příjemcem péče a příkazů lékaře (ten byl odpovědný ze jeho blaho) a přichází nový požadavek autonomie pacientů a požadavek spravedlnosti. Pacient se tedy tímto stává rovnoprávným partnerem lékaře a má tudíž mít právo na spravedlivé přidělení takové péče jako každý jiný občan.
Prof.. MUDr. Marta Munzarová , CSc., přednostka Ústavu lékařské etiky LF MU, se zaobírá i rozborem tzv. kluzkého svahu, termínu lékařské etiky (slippery slope).
"Všeobecná zkušenost nás učí, že dovolíme-li sami sobě dělat něco, co bychom dělat nechtěli nebo neměli, ihned se vyskytnou otázky, zda bychom si nemohli dovolit udělat i něco dalšího. Jednou, když člověk nebo společnost nastoupí určitou kluzkou cestu, již sama gravitace je stahuje dále a dále. V případě euthanasie to znamená, že pokud dovolíme lékařům ukončovat životy umírajících na jejich vlastní žádost, rozhodně to u toho neskončí. Budeme vtahováni stále dále a postupně bude tato možnost rozšiřována. Dojde k ukončování životů lidí s těžkou chorobou, ale dosud neumírajících, životů lidí s chorobami nevyléčitelnými, kteří by však mohli být ještě dlouho živi, životů těžce postižených novorozenců, lidí senilních nebo lidí s různým mentálním handicapem atd. Velká řada dokumentů z Nizozemí svědčí o tom, že kluzký svah se zde stal skutečností a že mezi chtěnou a nechtěnou euthanasií (nebo dokonce euthanasií proti chtění nemocného) je jen krůček."
Navíc spojuje euthanasii s projevem schizofrenie lékařského poslání. "Není přece možné na jedné straně tahat lidi hrobníkovi z lopaty a na straně druhé jiné na tu lopatu zase nakládat" . Při bolestných a těžkých umíráních nabízí prof. Munzarová, stejné jako dr. Honzák řešení v podobě dobré paliativní péče s rozvojem hospicového hnutí.
Světová lékařská asociace v otázce lékařské etiky vypracovala dvě deklarace, jednu o euthanasii a jednu o sebevraždě za lékařské asistence. První z nich definuje: "Euthanasie je ... neetická. To však nebrání tomu, aby lékař respektoval přání pacienta a dovolil, aby se v konečné fázi nemoci ponechal volný průběh přirozenému procesu smrti." V druhé deklaraci stojí: "Sebevražda za lékařské asistence je stejně jako euthanasie neetická a musí být lékařským stavem zavržena. Nicméně právo odmítnout lékařskou péči je základním právem pacienta a lékař si nepočíná neeticky, i když respekt k takovému přání končí smrtí pacienta."
Palčivým argumentem proti je také možné obrovské riziko narušení důvěry pacientů a veřejnosti k lékařům. Při legalizaci euthanasie totiž pacient neví, zda v kritické situaci nebude rozhodnuto o konci jeho života. Lidé v těchto situacích by mohli umírat s obavou, že u nich dojde k "usmrcení z útrpnosti". To předznamenává další riziko, a sice nebezpečí zneužití. Zde uvádím jen náznakem: možný výnosný obchod s orgány, tlak rodiny na nemocného pacienta s ohledem na jeho majetek či obava před značnými náklady dlouhotrvající choroby atd.
Náboženská tradice má svou podstatou také určitý vliv na odmítnutí euthanasie. Opírá se většinou o nedotknutelnost a posvátnost života.
Odborná veřejnost operuje s tezí, že "milosrdná smrt" je v rozporu se základním lidským právem na život. Všeobecná deklarace lidských práv, pokud jde o lidský život, konstatuje, že "základem svobody, spravedlnosti a míru ve světě" je "uznání přirozené důstojnosti a rovných a nezcizitelných práv všech členů lidské rodiny". "Přirozená důstojnost" znamená, že hodnota lidského života je vnitřně daná a je znakem jeho hodnoty. "Nezcizitelný" znamená, že toto právo nelze nikomu vzít ani se ho vzdát. Deklarace také vyhlašuje, že "každý má právo na život" a že "všichni jsou si před zákonem rovni a mají právo na stejnou ochranu zákona bez jakéhokoli rozlišování".
Další argumenty proti legalizaci euthanasie jsou například: obtížnost zaručit dané osobě, že bude moci svobodně vyslovit nebo odmítnout souhlas, dále třeba bezúhonnost a dobrá vůle jiné osoby při posuzování stavu nemocného - pokud by šlo o lékaře, záleželo by na jeho profesionálním přístupu. O euthanasii by totiž mohl být požádán lékař, který neposkytl, nebo nevěděl, jak poskytnout pomoc. Dovolit pak tomuto lékaři usmrcovat nebo asistovat při sebevraždě by mu mohlo dávat možnost první chybu umocnit zlikvidováním pacienta.
Napadnout lze i tzv. "living will", kde se pacient vyjadřuje, za jakého stavu a podmínek už nechce být dále léčen nebo resuscitován. Člověk totiž jinak soudí o situaci, která může nastat, a jinak, pokud už nastala.
Čistě laicky si dovolím ještě jednu argumentační poznámku: Uvědomujeme si vůbec, že jestliže nikdo neví, jaké to je být mrtvý, jak a kdo potom může říci, že mu bude po smrti lépe.?
Argumenty pro legalizaci euthanasie
Zde začnu myšlenkami prof. A. Miřičky z předválečné doby, který v souvislosti s usmrcením na žádost odkazoval na italského kriminalistu Enrica Ferriho , podle něhož je každý pánem svého života, tudíž jej může i zničit. "Může-li toto právo vykonávat sám, a zákon sebevraždu netrestá, proč by je nemohl vykonat prostřednictvím jiného?"
Milosrdná snaha pod tlakem soucitu a snahy zbavit člověka těžkého utrpení je hlavním opěrným bodem hlasů, které požadují legalizaci euthanasie. Mezi významné argumenty patří respekt k lidským právům, především právu na respektování osobní autonomie (i když při vědomí, že etický princip autonomie uznává mimo rovnosti všech lidských bytostí i nezcizitelnou odpovědnost všech, kdo mají možnost volit, za to, že jejich volba bude ve shodě s plností lidského bytí, nemůže být autonomní žádat o usmrcení, pakliže neexistuje uznané právo být na žádost usmrcen; mimo to euthanasie je závislá v každém případě i na autonomii toho, kdo ji má poskytnout), právu na soukromí, právu zemřít.
Euthanasie poskytuje svobodnou možnost výběru mezi těžkým utrpením a smrtí. Tady je potřeba říci, že některé případy utrpení pacientů jsou opravdu na pováženou a jen velmi těžko si lze takovou situaci byť jen představit. A hlasy zastánců legalizace tady sílí: "Možnost volby je zde na místě. Nabízíme právo výběru, nezabíjíme!"
Některé hlasy říkají, že jakmile má člověk právo na život, tak by měl mít logicky i právo na smrt.
Nabízí se zde i téma posouzení kvality a důstojnosti života. Euthanasie je stavěna do souvislosti s cestou k osvobození pacientů od nepřijatelné a nechtěné bídné kvality a důstojnosti života, způsobené těžkou a nevyléčitelnou nemocí, s čímž souvisí také ztráta určité lidské hrdosti.
Dalším argumentem, i když poněkud cynickým, je otázka ekonomická. Náklady na zdravotní péči pro těžce postiženého člověka jsou daleko vyšší, nežli náklady na "dobrou smrt". Ušetřené prostředky mohou být použity na potřeby jiných, třeba i dětských pacientů.
Ačkoli se to může zdát nepravděpodobné, i mezi církevními hodnostáři se překvapivě najdou zastánci euthanasie. Velice zajímavá je publikace katolických teologů Hanse Künga a Waltera Jensema "Umírat důstojně. Obhajoba vlastní odpovědnosti" , kde argumentují a odvolávají se na víru ve věčný život a na tradiční mravní akcenty, k nimž patří nelpění na životě.
Mezi dalšími obecnými názory podporující zabití z útrpnosti, vyniká zřejmě ještě jeden z nich. Legalizací euthanasie uzákoníme něco, co se již de facto v běžné nemocniční praxi vyskytuje, ale je to veřejným tajemstvím. Odpůrci na to reagují tím, že jde o domněnky, nepodložená tvrzení.
Článek zpracoval: Petr Šustek
Autor je studentem Právnické fakulty UK, zabývá se mediálním a medicínským právem
Kontakt: petr.sustek@centrum.cz