13. 03. 2008, konference LiRA: Chci rozhodnout o datu své smrti
LP
Zdroj: mfd. Přečteno: 1396x
SMRT NA PŘÁNÍ Bude v Česku uzákoněna eutanazie? Odborníci diskutovali nad prvním konkrétním návrhem. A shodli se, že eutanazie by byla zbraň mladých proti starým. Zákon by však měl stanovit právo člověka rozhodnout o tom, že jej lékaři nebudou udržovat při životě.
Praha - Syn proti otci, matka proti dceři. V blízké budoucnosti proti sobě nebudou podle sociologů bojovat národy, ale mladí proti starým. Čeká nás válka generací. A uzákonit eutanazii znamená dát jedné straně výhodu nebezpečné zbraně...
Že je tato vize těžko uvěřitelná? Možná, ale včera se na ní v Senátu shodla řada známých lékařů, sociologů a vědců, kteří se bavili na téma eutanazie a asistované sebevraždy.
„Už za pár let bude jen hrstka mladých zdravých lidí, kteří budou nuceni se postarat o rostoucí armádu starých a nemohoucích,“ varoval sociolog a kněz Tomáš Halík.
A vysvětlil, že s internetem zmizel důvod, proč byli kdysi starší lidé ceněni - kvůli předávání svých životních zkušeností a hodnot. „Stáří už není výhodou, ale handicapem. V takovém rostoucím napětí mezi generacemi může být každý krok směrem k eutanazii strašlivou zbraní ke genocidě starých,“ řekl Halík.
Prosím, váš koktejl smrti...
Debatu o „smrti na přání“ svolali členové Liberální reformní strany, kteří vypracovali i konkrétní návrh zákona. Tenmá po vzoru Belgie a amerického Oregonu umožnit pacientům v Česku požádat o takzvanou asistovanou sebevraždu. Znamená to, že by každý, kdo by byl těžce nemocný a už nechtěl dál žít, mohl požádat o smrtelný jed z rukou lékaře. „Lékař, který vyvolá důstojnou smrt, není odpovědný za tento skutek podle předpisů trestního práva,“ píše se v návrhu zákona. „V Česku se eutanazie už teď provádí. Chce někdo v sále tvrdit, že ne?“ řekl před dvěma týdny spoluautor návrhu zákona a předseda Liberální reformní strany Milan Hamerský na jednání České lékařské akademie. A nikdo z lékařů ruku nezvedl. „Každý lékař potvrdí, že se u nás už teď děje divoká eutanazie. Je na rozhodování lékařů, kdy a koho nechají zemřít. A s tím se musí skončit. Jen se o tom mlčí. Dejme tomu jasná pravidla a nechme o sobě rozhodovat pacienty samotné,“ vyzval včera v Senátu. Marně. V Česku totiž debaty o uzákonění smrti na přání zřejmě na nějaký čas utichnou. I její největší zastánce, poslanec Boris Šťastný z ODS, couvnul.
Eutanazie se odkládá
Byl to právě on, kdo před rokem rozvířil debatu o smrti na přání a kdo chtěl umožnit vážně nemocným za určitých podmínek zemřít, kdy sami chtějí. „Nevyléčitelně nemocný by měl mít právo rozhodnout o své smrti,“ řekl tehdy poslanec. Dnes říká, že teď není na samostatný zákon ta správná doba. Jednak se proti eutanazii ve své předvolební řeči ostře vyslovil prezident Václav Klaus, takže se dá předpokládat, že by podobný zákon vetoval. A zadruhé pro ODS není smrt na přání tak důležitým zákonem, aby kvůli němu riskovala další střet s koaličním partnerem KDU-ČSL, který je tradičně proti. A většina lékařů míní, že je to dobře.
„Potíž je totiž jinde, debata o eutanazii je jen zástupná,“ říká Scarlett Vasiluková Rešlová, která se zabývá bioetikou. „Jde o to, že jsme ochotni převzít zodpovědnost za počurávající se mimino, ale nejsme ochotni převzít zodpovědnost za počurávající se starou maminku,“ říká. Podle ní je proto důležitější bavit se o tom, jak lidem vylepšit finále života, než jak jim umožnit zemřít. Přesto však pacienti u nás budou moci o datu své smrti spolurozhodovat. „Musíme sladit práva našich pacientů s tím, k čemu se Česko zavázalo podpisem Úmluvy o právech v biomedicíně. Uzákoníme právo pacientů stanovit si předem, za jakých podmínek je lékaři nemají udržovat při životě, pakliže o sobě nebudou moci rozhodovat sami,“ říká náměstkyně ministra zdravotnictví Markéta Hellerová.
To znamená třeba v situaci, kdy je mozek pacienta zásoben krví jen z poloviny, člověk je už měsíc v kómatu a srdce pumpuje jen díky přístrojům... Jenže! Je právě toto hranice, kdy už pacient nemá šanci na další normální život? To je otázka, kterou teď intenzivně řeší i Česká lékařská akademie. „Už teď polovina lidí v hospicech umírá proto, že lékaři přestanou se zachraňující drahou léčbou a starají se o pacienta jen udržovacím způsobem,“ říká neurochirurg Vladimír Beneš z lékařské akademie. „A je to v pořádku,“ dodává. Problém je, že v žádném předpisu není jasně řečeno, kdy je další léčba zbytečná. „O zformování takovýchto pravidel se právě pokoušíme,“ říká lékař.