06. 08. 2007, MFD:Povolme eutanázii
MjH
Zdroj: mfd. Přečteno: 2957x
komentář Milana Hamerského, předsedy LiRA
MF Dnes obsáhle informovala 2.8. o tématu euthanázie. Zmínila i aktivitu některých českých politiků předložit návrh, který zavedl euthanázii i v ČR. Tento návrh jistě vyvolá řadu diskuzí nejen k samotnému problému euthanázie. Jsem přesvědčen, že je správné co nejdříve přijmout obdobné normy jaké platí v Holandsku a Belgii. Jde však o problém mimořádně kontroverzní.
Staří Řekové si pod eu-thanázií (dobrá-smrt) představovali ukončení života z důvodů zachování cti či důstojnosti. Mnoho století po nich řešíme stejný problém. Naše kultura považuje lidský život za velmi vysokou hodnotu, ne však za nejvyšší. Jinak bychom neslavili hrdiny, kteří obětovali život pro další důležité hodnoty, např. svobodu. Součástí naši kultury je Jan Palach, i příběh Romea a Julie. Odsuzujeme je, nebo jejich tragické osudy bereme za možná měřítka chování v některých situacích? Myslím, že spíše to druhé.
Nikdo neschvaluje sebevraždy, ale někdy lze pochopit pohnutky, které k nim vedou. Existují choroby, jejichž pouhé vyslovení mnohé vyděsí. Existují i situace, které každý prožívá a řeší individuálně. Kdo může říci, že nikdy nebude chtít svůj život ukončit. že v případě, kdy nebude schopen učinit tak sám, nepožádá o odbornou pomoc?
Pro legalizaci euthanázie existuje mnoho dobrých důvodů jak morálních, tak praktických.
Nastolení jasných pravidel umožňuje omezit excesy, zvyšuje důvěru mezi lékaři, nemocnými, jejich příbuznými a v celé společnosti.
Dlouhodobé výzkumy v zemích srovnatelných počtem obyvatel s námi, Holandsku a Belgii, potvrzují, že v praxi k legálním euthanáziím dochází v třech tisícovkách případů. Fundované odhady hovoří v těchto dvou zemích o tom, že i přes možnost legální euthanázie, existuje jednou tolik nehlášených případů umělého ukončení života. Proto se v obou zemích vedou mnohaleté diskuze o zmírnění zákonných podmínek.
Morální pohled je zřejmý, každý je pánem svého života, své cesty ke štěstí. Neuvážené ukončení života je stejně zavrženíhodné, jako hazardování s ním či se zdravím. Máme-li se navzájem respektovat, musíme akceptovat rozhodování druhých o nich samotných, i když s ním nesouhlasíme. Nabízejme druhým pomocnou ruku a alternativy v krizových chvílích, aby neuvažovali o (asistované) sebevraždě. Pokud však druhý člověk učiní svobodné, vážně míněné rozhodnutí, důstojně je respektujme a snažme se je pochopit.
Problém euthanázie nelze vyřešit ignorováním. Připusťme si, že se to týká každého z nás. Čím dřív si stanovíme pravidla, tím dřív usnadníme rozhodování o posledních chvílích života tisícům našich spoluobčanů.