Horní obrázek
Linka
Média
Středa 14.04.2021 21:56
Institut Karla Havlíčka Borovského
Souhlasíte s tím, aby náš právní řád umožňoval ukončení života nevyléčitelně nemocného člověka? (zdroj: CVVM 13.5.2015)
Ano (spíše ano) (66%)
 
 
Ne (spíše ne) (26%)
 
 
Neví (8%)
 
 
 
Mgr. Milan Hamerský
Datum Titulek/Úvod
10. 06. 2015Ťažko chorá žena chce čo najskôr umrieť, nemá ako

Pre nedôstojný život žiada schváliť eutanáziu. U našich politikov nemá šancu. https://dennikn.sk/154512/tazko-chora-zena-chce-co-najskor-umriet-nedovolia-jej-to/

linka
22. 05. 2015Hans Küng: Dobrá smrt?

Hans Küng je původem švýcarský teolog, autor mnoha knih, katolický kněz obhajuje eutanazii.

linka
18. 05. 2015Eutanazie - břemeno pro úlohu lékaře, nebo akt milosrdenství?

Polemika http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/311607-eutanazie-bremeno-pro-ulohu-lekare-nebo-akt-milosrdenstvi/

linka
03. 03. 2014zemřít se souhlasem rodičů

Belgie se stává světovou laboratoří eutanazie
„Když jsem se podíval do zrcadla, byl jsem ze sebe znechucený. Nový hrudník vůbec nesplňoval má očekávání a penis vypadal jako zmetek. Nechtěl jsem, aby ze mě byla zrůda,“ vysvětloval novinářům v září 2012 belgický transsexuál Nathan Werhelst. Operace, která mu krátce předtím změnila pohlaví z ženy na muže, se podle něj nepovedla. To se občas stává a pouze nespokojenost by mu mediální pozornost nepřinesla. Werhelst se ale rozhodl svou situaci vyřešit radikálně. Zašel k lékaři a požádal, aby mohl legálně zemřít, protože prožívá neúnosné psychické utrpení. Jeho žádost byla schválena. Na konci září 2012 uspořádal jinak zdravý čtyřicátník poslední večírek pro přátele, podávalo se šampaňské a připíjelo na zdraví. O týden později dostal Nathan Werhelst od lékaře injekci s vysokou dávkou sedativ, která ukončila jeho život.
Jeho případ je jeden z těch, které se dnes v Belgii často připomínají. V zemi, která eutanazii legalizovala v roce 2001, nejen rychle stoupá počet lidí, kteří si ji vybrali jako způsob svého odchodu ze světa. Především se uvolňují kritéria, podle nichž lékaři její oprávněnost posuzují. Minulý týden se Belgie stala první zemí světa, kde mohou o smrtící injekci požádat i děti. Dvě obavy

Princip eutanazie bývá někdy mylně vykládán jako něco, co se beztak tajně děje ve všech nemocnicích světa. Není to přesné. Vysazení léčby nebo odpojení od udržujících přístrojů se skutečně provádí všude a bývá akceptováno jako způsob, jak neprodlužovat zbytečné utrpení nemocných. Eutanazii, při níž lékař nitrožilně aplikuje pacientovi smrtelnou dávku sedativ nebo svalových relaxantů, ale běžně neuvidíme. Jen ve třech zemích světa za ni nehrozí vězení – v Nizozemsku, Lucembursku a právě v Belgii.
Debata o legalizaci tady začala koncem tisíciletí. Belgie bývala silně katolická země, ale od poloviny 20. století tu církev rychle ztrácela vliv. Zavedení eutanazie mělo silnou podporu veřejnosti a to platí dodnes – podle posledních průzkumů souhlasí tři čtvrtiny populace s jejím aktuálním rozšířením pro děti.
Odpůrci z řad církví, křesťanskodemokratických politiků a části lékařů či bioetiků od počátku varovali hlavně před dvěma věcmi. Pacientovo volání po eutanazii často odráží fakt, že o něj není dobře postaráno – trpí depresemi, špatnou léčbou bolesti nebo má pocit, že je na obtíž. Umožnit mu odchod ze světa tak de facto znamená nahradit zkvalitňování péče zabíjením. Belgie se téhle možnosti snažila předejít tím, že zároveň s legalizací eutanazie přijala zákon posilující paliativní péči, která mírní symptomy umírání. Její hospice a paliativní oddělení dnes skutečně patří k evropské špičce.
Druhému riziku se v debatě často přezdívá princip „kluzkého prahu“. Kritici tvrdí, že zatímco na začátku bývá eutanazie prezentována jako humánní východisko pro smrtelně nemocné pacienty, kteří trpí nesnesitelnými bolestmi a zbývá jim pár týdnů života, kritéria pro poskytnutí téhle „služby“ mají tendenci k rozvolňování. Z milosrdenství pro nejtěžší případy se stává široce dostupné právo na snadnou sebevraždu pod dohledem lékaře. A tyhle obavy se v Belgii částečně naplňují.

Sbohem a květináč

Počet provedených eutanazií v zemi stoupá. Zatímco první rok platnosti nového zákona (2002) zvolilo injekci necelých tři sta lidí, v roce 2012 už jich bylo 1432. Jde o dvě procenta všech ročních úmrtí v zemi. „Nedá se říct, že by se člověk s eutanazií setkával denně, ale ve společenském povědomí je to už běžná věc, volba, která nikoho nepřekvapí,“ vysvětluje do telefonu místní novinář Dirk de Wilde. Odchod ve vlastní režii zvolil například populární belgický spisovatel Hugo Klaus v počátečním stadiu Alzheimerovy nemoci nebo laureát Nobelovy ceny za medicínu Christian de Duve, který trpěl rakovinou.
Pacienti v závěrečném stadiu onkologické nemoci tvoří nejčastější skupinu žadatelů. Podle pravidel ale mají právo na eutanazii i lidé, kteří prožívají „nesnesitelné fyzické a psychické utrpení“ – aniž by byli smrtelně nemocní. Právě tyhle případy vyvolávají největší vášně a kritikům slouží jako důkaz toho, že systém se nebezpečně vymyká kontrole.
Kromě výše zmíněného transsexuála vzbudila rozruch třeba smrt jednovaječných dvojčat Marka a Eddyho Verbessemových. Nerozluční sourozenci se narodili jako neslyšící a jejich vrozená genetická vada je po čtyřicítce začala připravovat i o zrak. Když přestali vidět na čtení, rozhodli se oba najednou zažádat o eutanazii – s odůvodněním, že se slepotou ztratí samostatnost a jejich život se změní v utrpení. Mezi dalšími belgickými adepty eutanazie najdeme třeba lidi s těžkými depresemi, oběť zneužívání s mentální anorexií, vězně strádajícího dlouhodobým pobytem za mřížemi nebo sexuálního devianta. „Můj život nemá absolutně žádný smysl,“ vysvětlil svou žádost letos v lednu Frank van den Bleeken, pachatel série znásilnění z devadesátých let žijící trvale v psychiatrické léčebně. „Místo mě by sem mohli postavit květináč a vyšlo by to nastejno.“ Jeho žádost se zatím posuzuje.
Etický spor o to, zda zoufalství skutečně stačí jako jediný důvod k lékařsky asistované a ze zdravotního pojištění placené sebevraždě, v Belgii doprovází ještě praktická pochybnost. Ve zdejším systému dobrovolné smrti má až příliš velkou moc jeden člověk. Wim Distelsman je dlouhodobý propagátor eutanazie a lékař, který usmrtil většinu lidí v kontroverzních případech.
To by samozřejmě nevadilo, kdyby zároveň nepůsobil ve vedení vládní Komise pro eutanazii, jež posuzuje oprávněnost všech injekčních usmrcení provedených v zemi. Za třináct let jich proběhlo už téměř osm tisíc – a komise nenašla ani jedno vážné pochybení. „O Nathanu Werhelstovi jsme nediskutovali ani minutu,“ komentoval Distelsman například medializovanou smrt transsexuála, kterému píchl injekci on sám. „Je to případ jako každý jiný, zákon byl dodržen.“

Proč je neuspat

Pro kritiky se právě Belgie stává ztělesněním noční můry eutanazie – zabití se mění ve stále běžnější způsob odchodu ze světa. Ale sami Belgičané jsou s tím spíše spokojení. „Veřejnost tohle právo podporuje. Lidi uklidňuje představa, že když selžou všechny pokusy o léčbu, nemusí zbytečně trpět,“ vysvětluje novinář Dirk de Wilde. Socialisty navržená novela zákona, která rozšiřuje právo dobrovolné smrti i na děti bez rozdílu věku (Holandsko provádí eutanazii od 12 let) tak prošla oběma komorami parlamentu pohodlnou většinou. Zákonodárci zároveň ukázali, že mají své hranice – odmítli přiznat právo na eutanazii dementním pacientům, kteří již ztratili vědomí reality (pokud o smrt nepožádají předem, což lze už dnes podle stávajících norem).
V případě dětí bude kontrolní mechanismus mnohem přísnější. Adepti eutanazie musí být skutečně v závěrečném stadiu smrtelné nemoci a prožívat nesnesitelné utrpení. Podmínkou je jejich žádost při plném vědomí (děti tedy musí už mluvit), souhlas rodičů a několik lékařských posudků. Zastánci slibují, že pevná pravidla se nerozvolní. Ale ne každý je o tom přesvědčen. „Na začátku představili zákon, který zahrnoval i duševně nemocné děti,“ obává se křesťanskodemokratická senátorka Els Van Hoofová. „A v debatě zastánci eutanazie mluvili o dětech s anorexií nebo těch, které nebaví život. Jak daleko to může zajít?“
Nový zákon rozděluje belgické pediatry. Neobsahuje totiž žádný věkový limit a logicky tedy vyvolává otázku, zda je sedmi či desetileté dítě dostatečně kompetentní k tomu, aby požádalo o vlastní smrt. Část z dětských lékařů novelu podporovala a tvrdí, že vlivem těžké nemoci děti mentálně vyzrají a dokážou rozhodovat o svém životě i jeho konci. Druhá skupina namítá, že z dosavadních zkušeností vyplývá, že nemocné děti nikdy nevolají po smrti, vždycky touží žít a věří ve zlepšení. Pokud se jich zeptáme, zda by nechtěly raději zemřít, budou zmatené a jejich souhlas může vyplynout z pocitu, že se to od nich očekává.
Rozhovor rodičů s dítětem o eutanazii bude podle skeptiků přinášet emocionální dramata, která poznamenají poslední společné chvíle. A především není vlastně nutný. „Vždycky je možné snižovat bolest a úzkost léky,“ zpochybňuje monopol eutanazie na ukončení utrpení onkolog Benoit Beuselinck z nemocnice v Lovani. „A pokud to nestačí, paliativní medicína dokáže uvést dítě do hlubokého spánku, v němž netrpí. Umírání je přirozený proces a máme ho respektovat.“

Navždy spolu

Podle belgických pravidel má každý lékař právo se rozhodnout, zda bude eutanazii provádět, či nikoli. Zatímco obecná spokojenost s legalizací je v zemi vysoká, v praxi se do aplikování smrtících injekcí lékařům moc nechce. Provedení eutanazie proplácejí pojišťovny, ale ochotných praktiků nebo specialistů je dnes nedostatek. „Není snadné někoho zabít,“ vysvětluje jednoduše Carine Brochierová z Evropského institutu bioetiky v Bruselu. V případě dětí bude ostych zřejmě ještě větší, očekává se ale řádově méně indikovaných případů než u dospělých.
Eutanazie bývá někdy vykládána jako krajní projev současného individualismu a neochoty přizpůsobit se okolnostem, které diktují přírodní zákony. Západní člověk nelpí na životě jako takovém, ale na jeho podobě, v níž se cítí kompetentní, samostatný a emocionálně spokojený. Příznačným dokladem byla vloni v Belgii například společná eutanazie manželského páru. Leopold a Paula spolu prožili sedmdesát let, po devadesátce je začalo opouštět zdraví (ale neumírali) a nechtěli „riskovat“, že zůstanou jeden bez druhého.
Třináct let belgického experimentu zkrátka přináší jasné poznání. Eutanazie není jen milostí v utrpení, stává se zcela novým paradigmatem konce života – smrtí ve vlastní režii. Logická pochybnost, která ji asi nepřestane pronásledovat, pak zní, zda je lidská vůle vždycky tím nejlepším režisérem.

linka
04. 09. 2013LN: Máme právo své dítě nechat zemřít?

Eticky „revoluční“ myšlenky o různé hodnotě lidského života, hlásané australským filozofem Peterem Singerem, jsou na postupu

Je morálně ospravedlnitelné nechávat zemřít novorozence, kteří by jinak nepochybně přežili? A pokud se rozhodneme, že je morálně správné ty děti nechávat zemřít, není humánnější procedurou jejich rychlé a bezbolestné usmrcení z rukou lékaře než pomalé umírání? To jsou některé z otázek, které stále silněji hýbou současnou etikou a mají velmi praktické důsledky.

Brzy ráno 28. června 1980 se v nemocnici v anglickém městě Derby narodil John Pearson. Na první pohled bylo zřejmé, že trpí trisomií 21 čili Downovým syndromem. Když se to jeho matka dozvěděla, plakala a jedna sestra ji slyšela říci svému muži, že dítě nechce. Po konzultaci se zkušeným pediatrem Leonardem Arthurem se rodiče rozhodli, že si nepřejí, aby dítě přežilo, což lékař zapsal do karty a zároveň předepsal velmi silný lék tišící bolest DF 118 v dávce 5 miligramů. Je zřejmé, že tento lék byl předepsán právě proto, že padlo rozhodnutí nechat malého Johna zemřít hladem. Pro děti narozené s Downovým syndromem není DF 118 indikovaný, protože jejich genetické postižení není bolestivým stavem, jejž by bylo třeba tišit léky.
John Pearson dostával pouze vodu s předepsaným lékem. Jeho stav se zhoršoval, zvracel, měl potíže s dýcháním, tělíčko ochabovalo. Dne 30. června nemohl nadále přijímat vodu z kojenecké lahve, takže mu byla do žaludku zavedena sonda, kterou mu sestry podávaly vodu a DF 118. Strávil velmi neklidnou noc, dýchalo se mu stále obtížněji a 1. července, deset minut po páté hodině ranní, vydechl v náruči jedné ze sester naposledy.
Péče spějící ke konci Nebylo to poprvé, kdy dítě postižené Downovým syndromem zemřelo podobným způsobem. V čem byl Johnův osud zvláštní? V tom, že ošetřující pediatr byl obviněn z vraždy a proběhnu vší soudní proces vynesl na světlo, že v nemocnicích se nechávají zemřít novorozenci, které jejich rodiče odmítají. Jeden ze zaměstnanců nemocnice informoval o celém případu organizaci Život (Life), jejíž zástupci vše oznámili policii. Soudní proces proběhl v prosinci 1981. V jeho průběhu zaznělo mnoho svědectví; rozhodující byla dvě. Profesor John Emery, odborník na dětské choroby, tvrdil, že není vyloučené, že John Pearson mohl zemřít na zápal plic způsobený jeho postižením, nikoli zaviněním lékaře. Trestní skutek byl překvalifikován na pokus o vraždu (protože nešlo vyloučit, že podání léku DF 118 by způsobilo smrt kojence, pokud by nezemřel dříve na zápal plic). Soudce Farquharson se proto soustředil na otázku, jaký byl úmysl lékaře předepisujícího vysokou dávku léku proti bolesti: tišit bolest dítěte, které pomalu umíralo? Nebo snad měl lékař na mysli tímto lékem usmrtit Johna Pearsona?
Dalším důležitým okamžikem procesu bylo svědectví uznávaného pediatra profesora Alistera Campbella, který uvedl, že mnohokrát nařídil u novorozence „pouze ošetřovatelskou péči“ s úmyslem nechat ho zemřít. Soudní proces tedy odhalil, že nechávat novorozence zemřít je nikoliv výjimečnou lékařskou praxí. A pokud tomu tak je, potom je pochopitelné předepsání i vysokých a nebezpečných dávek léků tišících bolest; úmyslem totiž není novorozence usmrtit, nýbrž usnadnit mu umírání.
Důležité svědectví zaznělo také z úst sira Douglase Blacka, předsedy Královské lékařské koleje, jenž jednoznačně prohlásil, že je etické, aby dítě trpící Downovým syndromem nepřežilo. Nepřekvapuje, že verdikt poroty zněl: Nevinen (z pokusu o vraždu). Podle průzkumu veřejného mínění, který během procesu provedla BBC mezi dvěma tisíci dospělými jedinci, se 86 procent respondentů domnívalo, že je zcela v pořádku, když lékař po dohodě s rodiči ponechá vážně postižené novorozeně zemřít.
Položme si důležitou otázku: Bez ohledu na to, co již je a co ještě není zavedenou lékařskou praxí, je morálně ospravedlnitelné nechávat zemřít novorozence, kteří by jinak nepochybně přežili? A zajděme ještě dále: Pokud se rozhodneme, že je morálně správné nechávat děti zemřít, není humánnější procedurou jejich rychlé a bezbolestné usmrcení z rukou lékaře než pomalé umírání? Rodičům by se dokonce otevřela možnost darovat orgány svého postiženého dítěte těm, kteří je naléhavě potřebují.
Nevyhnutelný řetězec V následujících řádcích se pokusíme zamyslet nad etickou problematikou infanticidy (latinské slovo infanticidium je složeninou podstatného jména infans = dítě, a caedere = zabíjet). Nebudeme se snažit přímo prokázat, že etika stojící v pozadí stále narůstající praxe infanticidy (Nizozemí nedávno legalizovalo existující praxi přímého usmrcení novorozenců lékařem) je chybná – to náleží spíše do odborných pojednání a diskusí. Spíše ukážeme, že v případě infanticidy lze aplikovat tzv. argument kluzkým svahem (slippery slope). Tento druh argumentu má negativní povahu a vychází z důsledků určitého rozhodnutí či situace, které dovádí až do takových krajností, jež se většině lidí jeví jako zcela nepřijatelné. Infanticida začíná malými krůčky, které mohou mít souhlas většiny populace (ponechat zemřít postižené děti), nakonec však nevyhnutelně skončí u usmrcování zcela zdravých jedinců.
Tento závěr je nevyhnutelný a bude jedním z prubířských kamenů naší současné kultury, zda se s ním smíříme, či zda budeme reagovat zděšeným úlekem a zamyslíme se nad předpoklady současné praxe.

Již ve starém Řecku a v Římě…
Infanticida nebyla v dějinách lidstva nijak neobvyklá. O životě a smrti novorozenců rozhodovali ve starověkém Řecku i v Římě. Vše se změnilo s nástupem křesťanství, které chápalo všechny lidské bytosti jako tvory stvořené jedním Bohem, obdařené svobodnou vůlí a rozumem, schopností poznání dobrého a zlého. Lidský život se v křesťanském náboženství chápe jako dar, což velmi záhy vykrystalizovalo v nauku o posvátnosti lidského života.
Jedním z důsledků této doktríny byl striktní zákaz infanticidy. Ta však nebyla neobvyklá v jiných kulturách. Grónský polární badatel a antropolog Knud Rasmussen zpravoval o tom, že Eskymáci kmene Netsilik, žijící v Severozápadních teritoriích Kanady, prováděli infanticidu poměrně běžně. Podobně Kungové, žijící ve zcela jiných podmínkách v poušti Kalahari na území Bostwany, provádějí infanticidu jako jediný způsob regulace populace.
Tyto a další zprávy o infanticidě v jiných kulturách vedou některé autory k závěru, že žijeme ve velmi netypické společnosti rezolutně odmítající infanticidu v důsledku indoktrinace křesťanským náboženstvím. Hlavním prorokem oné etické revoluce je australský filozof Peter Singer (nar. 1946), vůdčí osobnost hnutí za osvobození zvířat (jeho kniha Animal Liberation se stala milníkem tohoto hnutí). Podívejme se na dva pilíře Singerovy kopernikovské revoluce v morálce.

Ilustrace s panem Novákem
Chudinská čtvrť, v níž bydlíte, nikdy nebyla klidným místem pro život. V posledních letech se však situace velmi zhoršila, částečně vlivem masivního přílivu přistěhovalců, které starousedlíci považují za hlavní zdroj prudkého nárůstu kriminality. Jednoho dne byla malá dcerka sousedů z domu naproti znásilněna a lidem došla trpělivost. Propukly masové nepokoje hrozící přerůst v krvavý střet mezi starousedlíky a přistěhovalci, pokud nebude pachatel co nejdříve dopaden. Jako velitel místního policejního sboru jste součástí vyšetřování, situace však vypadá beznadějně a je vám stále jasnější, že pachatele nedopadnete včas a nepokoje přerostou v krvavý střet. Společně s kolegy se zamýšlíte nad možnostmi řešení této situace, když tu jeden z nich řekne: „Všichni víme, že Novák je šejdíř a mizera. Násilník sice ne, ale pokud upravíme důkazy, snadno to na něj můžeme hodit a ještě dnes večer případ uzavřeme. Lidé dostanou, co chtějí, a situace v naší čtvrti se vrátí do normálu.“
Co uděláte? Můžete odpovědět, že existují skutky, které nám naše morálka absolutně zakazuje, neboť my lidé jsme obdařeni určitými právy a tato práva nelze učinit součástí nějakého morálního kalkulu. Novák je možná šejdíř a mizera, ale znásilnění se nedopustil a je zcela nepřípustné ho křivě obvinit a zbavit ho práva na svobodu.
Můžete však také uvažovat jinak. Řeknete si, že žádná absolutní lidská práva neexistují. Existují pouze konkrétní situace, do nichž jsou zapojeni konkrétní lidé a jejich zájmy, tužby, preference (preference je obecný termín zahrnující jak vědomé, tak i nevědomé preference, kupříkladu preferenci necítit bolest). Pokud zvážíte konkrétní situaci ve vaší čtvrti, zjistíte, že na jedné straně jsou preference Nováka, na straně druhé jsou preference všech obyvatel čtvrti, kteří se již brzy mohou střetnout v krvavém boji. Pokud si provedete morální rozvahu zahrnující všechny zúčastněné strany a jejich preference a prozkoumáte výsledky vašich možných rozhodnutí (obvinit Nováka – neobvinit Nováka), snadno dojdete k závěru, že je správné obvinit Nováka. Jistě, Nováka tím poškodíte, ale ve prospěch většího dobra, jež z vašeho rozhodnutí vzejde (nedojde ke krvavým střetům mezi obyvateli čtvrti).

I myš je členem morální komunity
Pokud se ve svém rozhodování nebudete řídit neporušitelnými lidskými právy, nýbrž rozvahou o důsledcích vašich činů, potom jste konsekvencialisté. A pokud důsledky těchto činů hodnotíte z hlediska naplňování preferencí zúčastněných stran, jste preferenční utilitaristé jako Peter Singer. Singerova myšlenka je vlastně velmi jednoduchá a nebezpečně svůdná: každá lidská bytosti má nějaké preference, ať již vědomé (studovat, jít do kina, žít poklidný život...), či nevědomé (všichni tíhneme ke slasti a instinktivně se vyhýbáme bolesti). Smyslem morálky není poskytovat abstraktní a v praxi nepoužitelná pravidla a neotřesitelné zákony, nýbrž zajišťovat, aby co největší počet jedinců mohl naplňovat co nejvíce svých preferencí.
Mimochodem, člověk se sice liší od zvířat, liší se od nich však nikoli podstatně, pouze mírou. Pokud nějaký živočich má alespoň minimální schopnost cítit slast a bolest, má základní preference – a v takovém případě vstupuje do morální rozvahy, kterou provádíme ohledně důsledků našich činů. Morální komunita se Singerem otevřela dveře a vpustila dovnitř další tvory. Myš může cítit slast a bolest, takže je členem morální komunity, a pokud uvažujeme nad tím, zda smíme šlápnout na běžící myš, nemůžeme zapomínat na její preference. Singer tedy „rozšiřuje kruhy“ a nutí nás brát v úvahu zájmy mnohem více bytostí než výhradně příslušníků lidského druhu. Nikdo však nezískává žádná absolutní práva (snad kromě práva být zahrnut do praktické morální rozvahy). Pokud uvažujeme o preferencích myši, musíme zvážit i preference druhé strany; někdy to vyjde v její prospěch, jindy zase ne. Je neetické provádět kruté testy kosmetických přípravků na králících, protože jejich preferenci netrpět nemůže převážit preference lidí používat stále nové voňavky. Pokud však kruté pokusy na králících přinesou prospěch dostatečně velké skupině lidí (protože povedou k objevu nového léku na rakovinu), potom je toto testování eticky oprávněné. Králíci měli smůlu. Lidské děti ji také často mívají.

Druhým důležitým prvkem Singerovy revoluce (která již dávno probíhá, jak autor radostně konstatuje ve své knize Rethinking Life and Death. The Collapse of Our Traditional Ethics) je změna v chápání důstojnosti člověka. Slovo důstojnost zde chápejme jako morální výraz, jenž lidem tradičně garantuje základní lidská práva: lidé mají svou důstojnost, a proto jsou obdařeni právy, jež by měla být respektována vždy a všemi. Singer říká, že první přikázání tradiční etiky zní: Jednej s každým člověkem stejně. Nebo jinak: Všichni lidé mají stejnou důstojnost, a proto i stejná práva, bez ohledu na svůj sociální status, zdravotní stav či třeba inteligenci. Namísto tradičního pohledu na člověka navrhuje australský filozof nový a vskutku revoluční pohled: hodnota lidského života je různá.
Singer sice rozšiřuje morální komunitu, ale provádí zároveň dvě další důležité operace: bytosti uvnitř kruhu jsou uspořádány hierarchicky a některé lidské bytosti, které tradiční etika chápala jako součást morální komunity, do ní vůbec nepatří. Hierarchizace se zakládá na relativně jednoduché myšlence. Není důležité, kdo jsme (lidé, myši, orangutani), ale co umíme. Přesněji řečeno, rozhodující není, že myš je myš, ale že myš je bytost, která může cítit bolest a slast. To odlišuje myš od zrní, které chroupá k snídani. A proto a jedině proto je myš členem morální komunity, zatímco kámen ne. A není důležité, že člověk je člověk, ale že člověk myslí, vnímá svou minulost, budoucnost, sám sebe jako určité já. Díky těmto aktuálním (nikoli potenciálním!) schopnostem je člověk osobou. A pokud je člověk aktuálně osobou, potom mu to zajišťuje mnohem větší spektrum preferencí, jež může ve svém životě naplňovat. A proto a jedině proto je člověk-osoba v morální komunitě postavený výše než myš. Proces vyloučení některých lidských bytostí z rozšířeného kruhu morálního zájmu je vlastně opakem procesu začlenění. Pokud lidská bytost nemůže vnímat alespoň bolest a slast, není součástí morální komunity; jedná se především o lidský plod do určitého okamžiku vývoje či o lidské jedince, kteří jsou sice biologicky živí, ale mají natolik poškozený mozek, že nevnímají bolest.

Malý John na to zkrátka neměl
Vraťme se k Johnu Pearsonovi. V jeho případě můžeme hovořit o pasivní infanticidě (lékař pravděpodobně nezpůsobil jeho smrt), pokud by mu však lékař Leonard Arthur vstříkl do žil smrtící koktejl látek, jednalo by se o aktivní infanticidu (činnost lékaře by byla zamýšlenou příčinou jeho smrti). Jednali rodiče, lékař a ošetřující personál správně? Pokud se budeme držet prvního přikázání tradiční etiky, nepochybně nikoliv: John sice trpěl Downovým syndromem, ten však nepředstavoval život ohrožující stav, a pokud by ho matka přijala a kojila, mohl žít.
Z pohledu Singerovy revolucionářské etiky je situace radikálně jiná. Malý John totiž – viděn optikou Singerova systému – nebyl osobou, nevnímal své já. Jeho preference se podobaly preferencím myši: instinktivně tíhl ke slastným prožitkům a vyhýbání se bolesti. V tomto minimálním smyslu nepochybně členem morální komunity byl, to mu však nezajišťovalo žádná práva a poskytovalo mu to velmi omezený arzenál pro souboj preferencí s jeho rodiči. Jeho otec a matka však osobami byli a jejich preference nemohly vyjít z konkrétní morální rozvahy jinak než vítězně. Rozhodli, že dítě nebude žít, a jejich rozhodnutí bylo eticky zcela legitimní. Stejně tak bylo legitimní i rozhodnutí lékaře respektovat přání rodičů rozhodujících o životě a smrti jejich dítěte a poskytnout mu určitý „komfort“ při umírání.

Rodíme se v podstatě dvakrát
Úvahy o infanticidě začínají vždy u případů, kdy se skutečně zdá, že život narozeného dítěte nemá smysl zachraňovat, neboť léčba by nepřinesla odpovídající užitek a spíše by ho vystavila zbytečnému trápení. V takových případech je legitimní upustit od léčby a poskytnout dítěti dostupnou paliativní léčbu, aby jeho umírání nedoprovázelo utrpení. Problém je však v tom, že se před námi v současné době otevírá kluzký svah, po němž nevyhnutelně sklouzneme do oblastí (zatím) nepřijatelných etických důsledků. Buď nás to povede k zamyšlení (optimistická předpověď) o předpokladech posunu od tradiční morálky posvátnosti lidského života, nebo budeme muset přijmout novou morálku se všemi jejími důsledky.
Kluzký svah je nevyhnutelný, protože tak jsou nastavena pravidla hry. Novorozenci nejsou lidské osoby a jejich preference snadno převáží zájmy jejich rodičů. Připomíná vám to nacistický program „eutanazie“ dětí, u kterých bylo rozhodnuto, že jejich život není hodný žití? Singer se vás pokusí přesvědčit, že se mýlíte: v případě nacismu o tom, kdo je hodný žití a kdo ne, rozhodovala státní ideologie a stát, zatímco on navrhuje, aby rozhodnutí bylo v rukou rodičů po konzultaci s lékařem.
Zpočátku se infanticida doporučuje u vážně postižených dětí (anencefalus, spina bifida, vážná hemofilie), později se přidávají méně vážná a život ohrožující postižení (Downův syndrom, autismus). A nakonec se rozsah infanticidy rozšíří na zdravé novorozence. Nevyhnutelně. Proč? Zvolili jsme funkcionální chápání lidské osoby a její důstojnosti: člověk je sice biologicky člověkem ve všech fázích své existence, osobu se však stává až někdy po porodu, řekněme měsíc či dva (možná až za rok, těžko říci). Singer jde dokonce tak daleko, že v podstatě tvrdí, že každý z nás, kdo jsme měli štěstí a dospěli jsme do stadia, kdy můžeme číst tyto řádky, se narodil dvakrát. Nejdříve jsme se narodili jako lidští tvorové (biologický porod), to jsme ještě nebyli my, pouze organismus, z něhož se teprve „vynoříme“ jako lidské osoby v okamžiku, kdy nabudeme schopnosti vědomí. Z morálního hlediska nás nedefinuje to, co jsme (lidé), nýbrž to, co jsme schopni dělat (osoby). Nemělo by nás proto překvapit, že Alberto Giubilini a Francesca Minervaová loni publikovali v časopise Journal of Medical Ethics článek nazvaný After-birth abortion: why should the baby live. Potraty, říkají, jsou běžnou lékařskou praxí bez vážných námitek ze strany většinové populace. Pokud se podíváme na lidský plod, jehož se praxe interrupcí týká, nemůžeme si nevšimnout, že jeho morální status je zcela stejný jako morální status novorozence. Neexistuje proto žádný důvod, proč připouštět interrupce a zároveň se stavět odmítavě k infanticidě. Aby autoři zdůraznili podobnost mezi běžně přijímanou interrupcí a zatím odmítanou aktivní infanticidou i zdravých novorozenců, navrhují namísto o infanticidě hovořit o poporodní aborci.
Mnohé revoluce začínají ušlechtilou myšlenkou. V případě infanticidy je to ukrácení utrpení natolik postižených dětí, že naděje na život jsou minimální. Pokud však necháme, aby revoluční změny na názor hodnoty člověka pronikly do obecného povědomí a začaly ovlivňovat lékařskou praxi, dočkáme se opakování prastaré zkušenosti: revoluce často, možná dokonce nejčastěji, přinášejí také nesmírné množství nevinných obětí. Naše civilizace vyrostla na ideji morální rovnosti všech lidských bytostí bez ohledu na jejich věk, rasu, dovednosti, znalosti, inteligenci, společenské postavení či užitečnost pro společnosti. Možná by to mohlo být silným impulzem, abychom se svého pojetí člověka a důstojnosti tak snadno nevzdávali.

***
PETER SINGER
Jeden z nejvlivnějších současných filozofů. Jeho kniha Osvobození zvířat se prodávala během turné Paula McCartneyho v roce 1993; i díky tomu počet prodaných výtisků přesáhl 400 000. Mimořádně dobře se prodává i jeho kniha Praktická etika.
Singer se narodil 6. června 1946 v Melbourne v rodině vídeňských Židů, kteří uprchli ze své vlasti v roce 1938. Navštěvoval prestižní protestantskou školu, pak studoval na univerzitě v Melbourne, později na Oxfordské univerzitě, kde se setkal se skupinou Kanaďanů – morálních vegetariánů, jejichž argumenty shledal přesvědčivými. Během pobytu na univerzitě v New Yorku v letech 1973–1974 napsal většinu práce Osvobození zvířat. Po návratu do vlasti vyučoval na univerzitách; roku 1999 se stal profesorem bioetiky na prestižní Princetonské univerzitě.
V 80. letech napsal dvě knihy o Karlu Marxovi a Hegelovi. V roce 1983 založil Centrum pro bioetiku člověka, v roce 1985 společně s Helgou Kuhseovou časopis Bioethics. Je autorem řady knih, odborných a populárních článků. Jeho myšlenky vzbuzují velké vášně jak pozitivní (např. u zastánců práv zvířat), tak i negativní (u zastánců práv lidí, zvláště postižených). Např. v roce 1989 byla zrušena jeho přednáška v Německu a od té doby nemohl přednášet v Německu, Rakousku a Švýcarsku; podle jeho knih se nesmělo vyučovat.

Infanticida nebyla v dějinách lidstva neobvyklá. O životě a smrti novorozenců rozhodovali ve starověkém Řecku i v Římě. Vše se změnilo s nástupem křesťanství. Mnohé revoluce začínají ušlechtilou myšlenkou. V případě infanticidy je to ukrácení utrpení natolik postižených dětí, že naděje na život jsou minimální...

Singer jde dokonce tak daleko, že v podstatě tvrdí, že každý z nás, kdo jsme měli štěstí a dospěli jsme do stadia, kdy můžeme číst tyto řádky, se narodil dvakrát

O autorovi: DAVID ČERNÝ, Autor je filozof. Hlavní autor monografie Lidské embryo v perspektivě bioetiky. Působí v Ústavu státu a práva AV ČR, v. v. i.

linka
25. 08. 2013Eutanázie je pro mě naprosto nepřijatelná

Paliativní medicína má lidem pomoci v posledním úseku života od bolestí těla i duše a pomáhá přímo i rodině pacienta. Vytváří tím prostor pro přijetí neodvratitelného a čas na závěrečnou bilanci života, zbavuje strachu. Hostem dubnového Před půlnocí byl primář Domu léčby bolesti s hospicem svatého Josefa v Rajhradě a předseda České společnosti paliativní medicíny Ladislav Kabelka. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/osobnosti-na-ct24/239364-eutanazie-je-pro-me-naprosto-neprijatelna-rika-ladislav-kabelka/

linka
13. 05. 2013ČT; 168h, Cesta na smrt

video

linka
14. 12. 2012Ekonom : Matematika milosrdenství: Jakou cenu má váš život

rozhovor a 2 výtečné texty o souvislostech života, léčby a vývoje medicíny

linka
08. 11. 2012Jak to vidí Pavel Pafko

O eutanázii se uznávaným lékařem

linka
30. 10. 2012Neoživujte mě, děkuji!

Každý má nyní možnost odmítnout v případě vážného úrazu nebo nevyléčitelné nemoci lékařskou péči. A doktoři jeho přání musí vyslyšet

linka
08. 08. 2012Berlín: Ministerstvo chce umožnit eutanazii

Právo: V Německu se rozproudila bouřlivá debata o eutanazii. Vyvolalo ji ministerstvo spravedlnosti návrhem na beztrestnost pro některé lékaře a další osoby za pomoc smrtelně nemocným pacientům při dobrovolném odchodu ze života.

linka
14. 04. 2012DNES: Mitterrand ukončil život injekcí. Zpráva rozvířila debatu o eutanazii

Nejdéle sloužící francouzský prezident François Mitterrand si v roce 1996 sám řekl o ukončení svého utrpení injekcí do žíly. Dobrovolně tak ukončil své dlouholeté trápení s rakovinou prostaty. Informaci přinesla nová kniha francouzských novinářů, kteří se osudem prezidenta zabývají.

linka
09. 04. 2012MFD: Lékařova noční můra

Nový zákon o zdravotních službách respektuje přání pacienta. Včetně odmítnutí léčby a odpojení od přístrojů. Oba připravované komentáře k zákonu říkají: Odpojení pacienta od přístrojů nelze chápat jako nepřípustné aktivní usmrcení, píše známý brněnský soudce Michal Ryška.

linka
01. 06. 2011Právo: Nizozemsko se pře o pilulku smrti

Nizozemská občanská iniciativa se zasazuje o to, aby senioři získali právo na dobrovolný odchod ze života – i když nejsou nevyléčitelně nemocní.

linka
01. 04. 2011MFD: Neléčit neléčitelné, ale umožnit laskavé dožití

Téma eutanazie u nás v současnosti není politicky únosné, nicméně diskutovat se o něm musí, říká Jarmila Drábková, odbornice na resuscitační a intenzivní péči Cesta bude dlouhá a musí být podložena zákonem. Tak vidí situaci doc. MUDr. Jarmila Drábková,CSc. z Oddělení chronické resuscitační a intenzivní péče ve Fakultní nemocnici v Praze-Motole.

linka
28. 01. 2011Srovnat si věci v hlavě

Nabídku velkých zavedených knihoven u nás v posledních letech doplnily menší specializované půjčovny knih. Nenajdete v nich obvyklou všehochuť, ale nabízejí dobrý vhled do konkrétní oblasti. Knihovnice Ludmila Nohýnková vede asi nejúspěšnější z drobných nestátních knihoven. Věnuje se tematice smrti a umírání a získala cenu ministerstva kultury.

linka
18. 10. 2010Špatná zpráva o českém umírání

Konec života je v Česku pro většinu lidí nedůstojný, osamělý a zbytečně bolestivý. Proč je v této poměrně blahobytné zemi takový rozdíl mezi kvalitou zdravého života a průběhem posledních měsíců?

linka
22. 09. 2010MFD: Jan Kasal

Jeden z nejvlivnějších mužů KDU-ČSL, jehož mnohaletá poslanecká éra skončila volebním debaklem jeho strany. Teď usiluje o lavice senátní. Za KDU-ČSL a s podporou Věcí veřejných v prvním kole. Jan Kasal.

linka
27. 06. 2010Německý soud:eutanázie je v některých případech legální

Karlsruhe - Spolkový soud v Karlsruhe vynesl verdikt, ve kterém konstatuje, že odpojení umírajícího člověka od přístrojů, po jeho předchozím souhlasu, není v určitých případech trestným činem.

linka
01. 05. 2010Švédové povolili eutanazii

MediaFax/ Švédský Národní zdravotnický úřad schválil legalizaci pasivní eutanazie – smrtelně nemocní pacienti budou moct požádat o vypnutí přístrojů, které je udržují při životě.

linka
05. 03. 2010Chceme chránit před utrpením

šéf ČLK Kubek: Vždy pomáhat, nikdy neškodit - tento základní imperativ lékařské etiky platí a bude platit. Jeho dodržování je základní podmínkou, aby pacient mohl věřit svému lékaři.

linka
26. 02. 2010Týden a LN : Blízko k eutanázii? Lékaři skončí s péčí o těžce nemocné

Česká lékařská komora schválila přelomový dokument, podle něhož může zdravotnický personál ukončit intenzivní péči o nevyléčitelně nemocného člověka.

linka
20. 02. 2010Boris Šťastný: Radiofórum

rozhovor na ČRo

linka
18. 02. 2010Moderátor BBC: Zabil jsem milence, umíral na AIDS

Moderátor britské zpravodajské stanice BBC Ray Gosling ve vlastním televizním pořadu v pondělí oznámil, že zabil svého milence, který umíral v nemocnici na AIDS a trpěl.

linka
02. 02. 2010Nemocný Pratchett žádá zavedení soudů pro eutanazii

Londýn - Anglický spisovatel Terry Pratchett, který trpí Alzheimerovou nemocí, navrhl britským úřadům a justici zavedení speciálních soudů pro povolování eutanazie.

linka
18. 12. 2009Proč se nestaráme o svoje umírající? A kdo se postará o nás?

Smrt jsme vytěsnili. Umíráme v ústavech, přestože si všichni přejeme zemřít doma a mezi svojí rodinou.

linka
19. 11. 2009Roman Joch: Euthanasie

ředitel Občanského institutu polemizuje s liberálním zdůvodněním eutanázie: Rozhodnutí Holanďanů legalizovat v jejich zemi donedávna zakázanou, leč často praktikovanou a široce tolerovanou euthanasii, se setkalo se širokým souhlasem liberální, sekularizované veřejnosti.

linka
06. 10. 2009Vypil nápoj smrti. Eutanazie kvůli rakovině

NOVA zpráva s TVspotem http://tn.nova.cz/zpravy/zahranici/pribeh-vypil-napoj-smrti-eutanazie-kvuli-rakovine.html "Stále můžete změnit názor," slyšel Guldbech na lůžku v Dignitasu. "Jsem si jistý," odvětil vedoucímu Národní organizace pro důstojnou smrt.

linka
24. 09. 2009Británie uvolnila pravidla pro eutanazii

Londýn - Británie dnes uvolnila pravidla týkající se takzvané asistované sebevraždy. Prokuratura oznámila, že příbuzní "pravděpodobně" nebudou za napomáhání při eutanazii stíháni. Nicméně možnost stíhání nevyloučila úplně a stanovila několik důležitých faktorů pro rozhodování, jako jsou finanční motivy a okolnosti rozhodování o sebevraždě.

linka
01. 08. 2009Británie vyjasní kvůli nemocné ženě zákon o eutanázii

Londýn - Britská pacientka s roztroušenou sklerózou vyhrála soud se zákonodárci.

linka
23. 03. 2009Jade Goodyová: umírání v přímém přenosu

Jade Goodyová zemřela ve spánku dnes v noci ve tři hodiny 14 minut. Bylo jí sedmadvacet let. O její smrti informovaly všechny přední deníky a televizní stanice v zemi.

linka
16. 03. 2009Eutanazie se soustrastí od prince

Týden: Velká Británie/Švýcarsko Pohled na asistovanou sebevraždu se mění. Belgie, Nizozemsko a Švýcarsko k ní mají výjimečně liberální postoj.

linka
24. 02. 2009LN: Polka žádá smrt pro svého syna

Matka čtyřicetiletého Krzysztofa chce pro svého syna eutanazii. Muž nemá již čtyřiadvacet let kontakt se světem a potravu dostává pomocí sondy. Podobně jako Italka Eluana Englarová nemá Polák šanci na to, že se jeho stav změní. Právě případ Eluany, kterou lékaři odpojili od přístrojů se souhlasem rodičů a soudu, motivoval Polku k vyvolání diskuse o eutanazii v této katolické zemi.

linka
20. 02. 2009Rexlex: Odpojit? Neodpojit?

Lidé žijí a umírají. Někteří z nás však stojí na půli cesty a nemohou tam ani zpátky.

linka
04. 02. 2009LN: Italku odpojí z přístrojů

Italka Eluana Englarová se po sedmnácti letech přežívání zřejmě dočká vytoužené eutanazie. Lékaři ji totiž poslali na soukromou kliniku v Udine, kde má být konečně odpojena od přístrojů. Povolily to italské soudy. Ministerstvo zdravotnictví a Vatikán proti tomu ale protestují.

linka
18. 12. 2008Zákon o eutanazii prošel úspěšně lucemburským parlamentem

čtk// Lucemburk - Lucemburský parlament dnes schválil návrh zákona, který v zemi umožní legalizovat eutanazii. Ze šedesátičlenné Poslanecké sněmovny se podle agentura DPA pro návrh vyslovilo 31 poslanců, 26 bylo proti a tři se zdrželi hlasování. K odmítnutí zákona, s nímž nesouhlasí ani lucemburský velkovévoda, dnes Lucembursko vyzval papež.

linka
11. 12. 2008Co dnes běží v televizi? Sebevražda

mfd / Londýn, Praha - „Mohu tě políbit?“ zeptá se žena stojící vedle postele. „Samozřejmě,“ odpoví ležící muž. „Miluju tě,“ zašeptá ona. „Miluju tě, lásko, moc.“ „Bezpečnou cestu, jednou se uvidíme,“ dodala ještě ona. Přestože tuto scénu viděli včera diváci britské televize Sky, nebyl to film. Byla to skutečnost.

linka
12. 11. 2008Třináctiletá nemocná Britka si na úřadech vymohla právo zemřít

čtk, mfd/ Londýn 11. listopadu (ČTK) - Třináctiletá Britka Hannah Jonesová s vážně nemocným srdcem přesvědčila zdravotní úřady, aby se ji nesnažily přimět soudní cestou k další operaci a nechaly ji umřít.

linka
29. 08. 2008Eutanazie: šéfové nemocnic v Brně jsou pro

BDeník: Petici pro zavedení eutanazie podpořilo v Brně dvakrát více lidí než v Praze. Souhlasí s ní i některé brněnské lékařské špičky.

linka
06. 08. 2008Odpůrci eutanazie nevěří lékařům

Pafko/ Problematiku eutanazie lze probrat v tisku vyčerpávajícícm způsobem jen obtížně. Pan profesor Šipr vyjádřil svůj odmítavý postoj k ní v článku „Sporné vyhlídky na důstojnou smrt“ (MFD 31. 7.). Osobní názor jistě nelze autorovi upřít. Nemohu však souhlasit s jeho argumentací.

linka
03. 08. 2008Belgičtí politici chtějí eutanazii pro děti

Týden/ Čerstvě sestavené belgické vládě hrozí první krize. Liberální politici přišli s iniciativou na rozšíření existujícího zákona o eutanazii. Lékaři by podle ní měli mít možnost pomoci odejít ze života i smrtelně nemocným dětem. Asistovaná smrt za přítomnosti lékaře je v Belgii legální od roku 2002.

linka
31. 07. 2008diskuze v Lidových novinách

sledujte diskuzi k návrhu zákona o důstojné smrti v LN

linka
23. 07. 2008Eutanazie se nezneužívá, tvrdí nová studie

27.9.2007 | Londýn - Jsou asistované sebevraždy nástrojem, jak se legálně zbavit nepohodlného příbuzného, jak tvrdí kritici eutanazie? I když tu hypotetická možnost existuje, v praxi se to neděje.

linka
20. 07. 2008Zmáčknete knoflík a během pár vteřin jste mrtvý

SRN/ Nekonečnou diskusi o eutanazii razantně rozčeřil přístroj, který asistovanou sebevraždu velmi usnadňuje.

linka
15. 07. 2008Soud v Itálii povolil ženě po 16 letech v komatu zemřít

čtk// Řím 9. července (ČTK) - Italská justice dnes povolila odpojit od přístrojů ženu, která byla od roku 1992 v komatu, z něhož se již podle lékařů nemohla probrat. O eutanazii léta žádal její otec, informovala dnes agentura ANSA.

linka
30. 06. 2008Důchodkyně spáchala sebevraždu na doporučení německého politika

Novinky.cz// Německý politik, který vedl kampaň pro legalizaci eutanazie, popsal novinářům, jak doporučil smrtelnou drogu devětasedmdesátileté seniorce. Ta spáchala sebevraždu, přestože byla i na svůj věk zdravá. Pouze ji způsobovalo těžké problémy vyjít po schodech do prvního patra jejího apartmánu.

linka
17. 06. 2008Ponechme pacientovi svobodu

Zdravotnické noviny (K diskusi, a to velmi zodpovědně a fundovaně, se hlásí z politiků senátorka Václava Domšová a předseda Liberální reformní strany Milan Hamerský. Jejich apriorní sázka na svobodné rozhodnutí jedince je správná. )

linka
25. 05. 2008Co bych napsala doktorům do své závěti

Viděla jsem umřít svou babičku. Zemřela doma a v náručí své dcery. Když v poslední nevyléčitelné fázi rakoviny náhle ztratila vědomí, má matka přivolaným lékařům sdělila: „Už ji neoživujte, prosím.“

linka
24. 05. 2008Kdo rozhodne o „ukončení života“

PRÁVO NA (NE)LÉČENÍ Za měsíc půjde do vlády zákon, který lidem umožní sepsat si předem přání, zda v případě, kdy o sobě člověk nemůže rozhodovat sám, ho mají lékaři držet na přístrojích, nebo ne. Podle průzkumu tuto možnost polovina veřejnosti vítá.

linka
22. 05. 2008EUTANÁUZIE je moje vysvobození

Deník Šíp, ČR - Eliška H. dlouho věřila, že lékaři pomohou její mamince Vlastě Novákové (79) od nesnesitelných bolestí, které má už pět let. Jenže doktoři tvrdí, že bolesti nemá a pouze je předstírá. Zoufalá pacientka se rozhodla: Chci umřít! Rodina proto udělala nejtěžší rozhodnutí - doprovodí paní Vlastu do Holandska, kde podstoupí eutanazii!

linka
03. 04. 2008Eutanázie – výkon hrazený zdravotní pojišťovnou?

Neustále jsem coby lékař dotazován na názor na eutanázii.

linka
27. 03. 2008O eutanazii nevážně

výtečný vtip od Kemela

linka
17. 03. 2008Zbavit stáří nemoci

Prodlužování života, který již nemá smysl, je nepřiměřeně drahé

linka
17. 03. 2008Eutanazie – ano či ne?

Senátorka Václava Domšová na rádiu Impuls

linka
14. 03. 2008Francouzka znetvořená nádorem žádá eutanazii

Týden/ Dvaapadesátiletá Francouzka, děsivě znetvořená v obličeji velmi vzácným, nevyléčitelným a bolestivým nádorem, požádala ve středu soudce, aby jí povolil eutanazii. Už předtím napsala v podobném smyslu i prezidentu Nicolasi Sarkozymu, ale není známo, zda dostala odpověď. Soudce má rozhodnutí zveřejnit v pondělí.

linka
13. 03. 2008konference LiRA: Chci rozhodnout o datu své smrti

SMRT NA PŘÁNÍ Bude v Česku uzákoněna eutanazie? Odborníci diskutovali nad prvním konkrétním návrhem. A shodli se, že eutanazie by byla zbraň mladých proti starým. Zákon by však měl stanovit právo člověka rozhodnout o tom, že jej lékaři nebudou udržovat při životě.

linka
13. 03. 2008Euthanasie v České republice - ano či ne

čro = Pafko, Šťastný, Hamerský, Kabelka, Šimek

linka
12. 03. 2008Pacient dostane právo na smrt

Ministerstvo: Lidé mají určit, kdy chtějí být „odpojeni od přístrojů“

linka
03. 03. 2008Euthanasie: Pro a proti

Jasné a jednoznačné soudy v otázce euthanasie lze jen stěží použít. Při zamyšlení nad ano či ne vyvstávají mnohá tvrzení. Pokusím se některá argumentační stanoviska nastolit bez emocí a z obou stran.

linka
05. 02. 2008Eutanazie po česku: právo odmítnout léčbu

Deník/ Ošetřující lékař však nesmí udělat nic, co by vedlo k aktivnímu ukončení života sebevíc trpícího pacienta

linka
19. 01. 2008Jan Švejnar a Václav Klaus - ze dvou třetin stejní

Zdá se skoro jisté, že v příštích pěti letech nebude v Česku zavedena eutanazie, smrt na přání z rukou lékaře.

linka
10. 01. 2008Kolik eutanazie? Víc. Anebo míň

ÚHEL POHLEDU Zatímco si několik čilých politických podnikatelů buduje pověst snahou o legalizaci eutanazie, ta už je v našem zdravotnictví dávno zavedená. Přesněji řečeno nedobrovolná eutanazie.

linka
15. 12. 2007Státní smrt neboli eutanazie

Začneme-li rozlišovat mezi takzvaným hodnotným životem a nehodnotným životem, který je možno ukončit, začíná SELEKCE, která stála na počátku cesty na rampu v Osvětimi.

linka
13. 12. 2007Eutanazii ne! získával si Klaus hlasy lidovců

V řadě názorů jsem vám blízký, řekl včera prezident Václav Klaus lidoveckým poslancům, které navštívil, aby získal jejich hlasy pro únorovou hradní volbu.

linka
30. 11. 2007Eutanazie po česku: právo odmítnout léčbu

Ošetřující lékař však nesmí udělat nic, co by vedlo k aktivnímu ukončení života sebevíc trpícího pacienta

linka
19. 11. 2007Příbuzní vyrážejí do boje za smrt

PRAHA - Američanka Nancy Cruzanová se v roce 1983, v pětadvaceti letech, vybourala v autě. Záchranáři ji objevili nedýchající v příkopu až po více než patnácti minutách. Zázrakem ji přivedli k životu. Mozek bez kyslíku byl ale nenávratně poškozen.

linka
17. 11. 2007Eutanazie: bezbolestné pokušení

Respekt 46 / 2007 Už za pár let může umírání v Česku vypadat jinak než dnes. Redakční článek + reakce lékařů Pafka/pro a Goldmannové/proti.

linka
16. 11. 2007Assisted suicide law proposed

Experts say public debate about risk of abuse is needed first

linka
06. 11. 2007Je to vážně hodně těžká otázka

pokračuje seriál MFD, v němž studenti SŠ píší své názory

linka
31. 10. 2007Má se v Česku legalizovat eutanazie?

MFD - přinesla názory studentů středních škol

linka
14. 10. 2007Eutanázie jako aktuální nebo věčný problém?

Čas od času zachvátí naši odbornou nebo i laickou veřejnost emotivní diskuse na téma eutanázie.

linka
21. 09. 2007Nevážně o vážné věci

humor

linka
18. 09. 2007Nizozemská eutanázie

Reflex35/07 Zatímco u nás se teprve rozjíždí veřejná diskuse přívrženců a odpůrců euthanasie, která by mohla nově definovat její postavení v našem právním řádu, v Nizozemsku byla publikována odborná studie, hodnotící praxi posledních pěti let od legalizace dobrovolného ukončení života za aktivní lékařské asistence.

linka
18. 09. 2007Jack Kevorkian

(26. 5. 1928 v michiganském Pontiaku) údajně pomohl zemřít sto třiceti pacientům a stal se nejproslulejší postavou v celosvětových diskusích o euthanasii.

linka
06. 09. 2007Eutanazie znamená smrt místo naděje

Nepodám nikomu smrtící prostředek, ani kdyby mne o to kdokoli požádal, a nikomu také nebudu radit, jak zemřít.

linka
03. 09. 2007Euthanasie – naděje i hrozba.

D.Rath/ Jako lékař internista jsem se setkal s řadou nemocí, které by mě osobně v určitém stádiu, pokud bych jimi byl postižen, vedly k úvahám jak vyhledat euthanasii.

linka
27. 08. 2007Boj o euthanasii jako boj o svobodu jednotlivce?

Euthanasie, milosrdná smrt. Čas od času se toto téma stane tématem klíčovým, či alespoň jedním z klíčových témat.

linka
26. 08. 2007První paragrafy o eutanazii hotovy. Zákon vypracovala Liberální reformní strana.

aktuálně.cz / Praha - V Česku vznikl první návrh zákona, který by v případě schválení legalizoval eutanazii.

linka
20. 08. 2007Kdo viděl umírání, je pro eutanazii

SMRT NA PŘÁNÍ? Anketa MF DNES mezi drtivou většinou poslanců ukázala, že návrh poslance Borise Šťastného z ODS na povolení eutanazie nemá šanci. Smrtelně nemocní lidé, kteří lékaře žádají o smrt, tak v Česku nemají naději na splnění svého přání ani do budoucna.

linka
20. 08. 2007Většina poslanců je proti eutanazii

Podařilo se shromáždit odpovědi 186 poslanců. Z toho 92 je proti legalizaci eutanazie a jen šedesát je pro. Poměrně velkou skupinu tvoří ti, kteří nemají na věc jasný názor. Váhajících poslanců je 34.

linka
17. 08. 2007Je eutanazie opravdu nástrojem ďábla?

Nejsem lékař ani právník, na problém eutanazie se dívám jako člověk, občan i politik.

linka
14. 08. 2007Sebevražda je krásná

Zákon o smrti, který chystají poslanci, by neměl zůstat u eutanazie. Měl by otevřít cestu k pohodlné, případně luxusní sebevraždě. Pomohl by roztočit osudí bilionového byznysu, díky němuž by republika dohnala nejvyspělejší státy.

linka
13. 08. 2007Místo zaručeného odpočinku – Švýcarsko!

Náboženství do Parlamentu nepatří – nejsme islámskou republikou!

linka
13. 08. 2007Autor zákona: Rozhodnout se musí pacient

Praha - „Česká společnost má v těchto tématech zpoždění,“ říká poslanec Boris Šťastný (ODS), který připravuje zákon o eutanazii.

linka
13. 08. 2007Jste pro zákon o eutanazii?

nazory politiků

linka
13. 08. 2007Eutanazie po česku: vypít jed v nemocnici

Vzniká návrh zákona, který by umožnil nemocným smrt na přání

linka
11. 08. 2007Fakta (pr)o eutanázii

Dva nedávné průzkumy ukázaly, že dvě třetiny občanů si přejí uzákonění eutanázie.

linka
09. 08. 2007Eutanazie je riskantní, ale možná...

Jako lékař internista jsem se setkal s řadou nemocí, které by mě osobně v určitém stadiu, pokud bych jimi byl postižen, vedly k úvahám, jak vyhledat eutanazii.

linka
09. 08. 2007... ne, lékař se nemá podílet na zabíjení pacientů

Shrňme si následující: eutanazie je aktivní usmrcení pacienta lékařem na pacientovu opakovanou žádost.

linka
04. 08. 2007Chci milosrdnou smrt. Chci tedy eutanázii?

Eutanázie má rozměr právní, etický i medicínský, ale také náboženský, filosofický a ekonomický.

linka
03. 08. 2007MFD:Vlak do stanice smrt stejně nezastavíme

V postupných vlnách se vrací diskuse o eutanazii do centra dění. Bohužel i po letech, kdy se této problematice věnuji, žasnu, s jakými výklady a vysvětlením se lze ještě dnes setkat.

linka
03. 08. 2007LN: Více minusů než plusů

První zveřejněný případ Čecha, který spáchal asistovanou sebevraždu v zahraničí, přidal na vážnosti poslanci Borisi Šťastnému, hlavnímu advokátovi eutanazie mezi našimi politiky.

linka
02. 08. 2007MFD: První Čech si zaplatil smrt

Invalida podstoupil eutanazii na klinice ve Švýcarsku. Na seznamu zájemců o usmrcení jsou nejméně čtyři lidé z Česka

linka
02. 08. 2007MFD: Eutanazie v Česku: debata začíná

Souhlasí s ní 70 procent lidí. Jejich počet však s věkem klesá

linka
23. 07. 2007Nechtěla bych umírat v bolestech...

Zúčastnila jsem se veřejné debaty – údajně první v českých zemích – na téma eutanazie, kde vystoupil poslanec Tomáš Zima a řada našich předních lékařů.

linka
11. 07. 2007„Pane doktore, už to ukončete“

Legalizovat smrt z rukou lékaře chtějí dvě třetiny lidí, ukázal průzkum pro MF DNES. Řada lékařů eutanazii odmítá

linka
30. 05. 2007Proč bránit člověku zemřít?

Z OČÍ DO OČÍ Michaela Jílková zpovídá poslance ODS Borise Šťastného, který chce u nás povolit eutanazii. Čím obhajuje lékaři řízené ukončení pacientova života? Má promyšlené pojistky proti nekontrolovatelnému zabíjení lidí?

linka
04. 03. 2007Hledání dobré smrti

dokument ČT

linka
04. 09. 2004Britové by uvítali eutanázii pro nevyléčitelně nemocné

Dobrá smrt byla už ve starém Řecku snem každého člověka. Nešlo ovšem jenom o to netrápit příliš tělo. Lidé chtěli k Hádovi odejít především s nějakým duchovním výkonem nebo velkým činem.

Linka
 
Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat